Panická ataka: jak ji poznat a co se při ní děje

Panická ataka může přijít náhle. Člověk ještě před chvílí běžně pracoval, cestoval nebo odpočíval a během několika okamžiků má pocit, že se s jeho tělem děje něco nebezpečného. Srdce se rozbuší, dech se zrychlí, objeví se tlak na hrudi, závrať nebo strach, že omdlí, ztratí nad sebou kontrolu či zemře.

Taková zkušenost bývá velmi intenzivní. Přestože panická ataka souvisí s poplachovou reakcí organismu, její tělesné projevy jsou skutečné. Zvlášť při první epizodě proto nemusí být možné bezpečně poznat, zda jde o paniku, nebo o zdravotní problém, který vyžaduje lékařské vyšetření.

Porozumění panické atace neznamená její zlehčování. Může ale pomoci pochopit, proč se strach během několika minut tak prudce zesílí, proč člověk začne své tělo pozorně sledovat a proč se někdy začne obávat nejen samotné ataky, ale také jejího návratu.

Co je panická ataka

Panická ataka je náhlá vlna silného strachu nebo výrazného tělesného a psychického nepohodlí. Obvykle rychle nabývá na intenzitě a člověk má pocit, že se ocitl v bezprostředním ohrožení, i když kolem něj nemusí být žádné zjevné nebezpečí.

Někdy se objeví v konkrétní situaci, například v dopravním prostředku, obchodním centru nebo během veřejného vystoupení. Jindy přichází zdánlivě bez příčiny, třeba doma při odpočinku nebo v noci ze spánku. To, že člověk nedokáže najít jasný spouštěč, neznamená, že si obtíže vymýšlí. Poplachový systém organismu se může aktivovat také v reakci na únavu, dlouhodobé napětí, tělesný vjem nebo okolnost, kterou vědomě nevnímáme jako nebezpečnou.

Jedna panická ataka sama o sobě neznamená panickou poruchu. O té se uvažuje tehdy, když se ataky opakují a člověka po delší dobu provází výrazný strach z další epizody nebo začne kvůli obavám měnit své chování a omezovat běžný život.

Jak se panická ataka projevuje

Průběh panické ataky není u každého stejný. Někomu se nejvýrazněji ozývá srdce a dech, jiný prožívá závrať, třes nebo pocit neskutečna. Odlišná může být i intenzita a délka jednotlivých epizod.

Tělesné příznaky

Mezi časté tělesné projevy patří bušení nebo zrychlený tep, tlak či bolest na hrudi, pocit nedostatku vzduchu, zrychlené dýchání, stažení v krku, pocení, třes, nevolnost, návaly horka nebo chladu, brnění, slabost a závrať. Někteří lidé mají pocit, že se jim podlamují nohy nebo že každou chvíli omdlí.

Právě tělesné příznaky mohou působit velmi přesvědčivě. Člověk často nemá pocit, že prožívá úzkost. Má pocit, že dostává infarkt, nemůže dýchat nebo že se v jeho organismu děje něco vážného.

Psychické prožívání

K tělesným změnám se může přidat silný strach ze smrti, ztráty kontroly, zešílení nebo veřejného selhání. Člověk může mít naléhavou potřebu utéct, otevřít okno, přivolat pomoc nebo se okamžitě dostat na místo, které považuje za bezpečné.

Někdy se objevuje pocit odcizení od sebe sama nebo dojem, že okolní svět není skutečný. Tyto prožitky mohou být znepokojivé, ale v průběhu silné úzkosti se mohou objevit jako součást přetížení a změněného zaměření pozornosti.

Co se při panické atace děje v těle

Organismus má přirozený systém, který nás připravuje na nebezpečí. Když mozek vyhodnotí situaci jako ohrožující, aktivuje se poplachová reakce: zrychlí se tep a dýchání, svaly se napnou, pozornost se zúží a tělo se připraví k útěku, obraně nebo znehybnění.

Při panické atace se tento systém spustí velmi intenzivně, přestože skutečné vnější nebezpečí nemusí být přítomné. Tělesné změny pak člověk nevnímá jako běžnou stresovou reakci, ale jako důkaz, že se děje něco nebezpečného.

Zrychlené a mělké dýchání může dále zesilovat závrať, brnění, tlak v hlavě nebo pocit odpojení od okolí. Zvýšené svalové napětí může přispět k tlaku na hrudi. Čím více člověk tyto vjemy sleduje, tím výraznější se mu mohou zdát.

Tělo se tedy nesnaží člověku ublížit. Reaguje, jako by jej potřebovalo chránit. Potíž spočívá v tom, že poplach je silnější, než odpovídá skutečné situaci, a samotné projevy poplachu začnou být vnímány jako další nebezpečí.

Jak vzniká začarovaný kruh paniky

Panická ataka se často rozvíjí v kruhu, který se během krátké chvíle sám zesiluje. Na začátku může být nenápadný tělesný pocit: přeskočení srdce, lehká závrať, únava, změna dechu nebo tlak v žaludku.

Člověka napadne, že tento pocit znamená něco vážného. Pozornost se okamžitě zaměří na tělo. Strach aktivuje další poplachovou reakci, tep a dech se zrychlí a původní vjem zesílí. To se jeví jako potvrzení obavy: „Opravdu se něco děje.“

Následuje ještě větší strach, další tělesné změny a naléhavá potřeba uniknout nebo získat jistotu. Člověk odejde z místa, posadí se blízko východu, opakovaně si měří tep nebo volá někomu blízkému. Když ataka odezní, přichází úleva.

Úleva je důležitá, ale může zároveň nechtěně posílit přesvědčení, že bezpečí zajistil právě útěk, kontrola nebo přítomnost určité osoby. Při další podobné situaci proto může organismus spustit poplach ještě rychleji.

Nejde o vědomou volbu ani o nedostatek vůle. Mozek se učí ze zkušenosti a snaží se předcházet tomu, co jednou vyhodnotil jako hrozbu.

Panická ataka a panická porucha nejsou totéž

Panickou ataku může za život prožít i člověk, u kterého se panická porucha nerozvine. Může se objevit v období vyčerpání, dlouhodobého stresu, při jiné úzkostné obtíži, po užití některých látek nebo v souvislosti s tělesným onemocněním.

U panické poruchy se neočekávané ataky opakují a mezi nimi přetrvává výrazná obava z jejich návratu. Člověk může začít vynechávat cesty, nákupy, sport, společenské události nebo místa, odkud by podle něj bylo obtížné odejít. Postupně se pak nemusí bát jen panické ataky. Začne se bát situací, ve kterých by mohla přijít.

Rozlišení nepatří do rukou samotného čtenáře ani internetového testu. Potřebné je odborné posouzení, které zohlední průběh obtíží, jejich dopad na život i možné tělesné příčiny.

Co může pomoci během panické ataky

Ve chvíli, kdy je strach velmi silný, bývá obtížné používat složité techniky. Smyslem není přinutit tělo, aby se okamžitě uklidnilo, ani nad panikou „zvítězit“. Užitečnější může být snaha vytvořit si o něco více prostoru, dokud poplachová reakce nezačne slábnout.

Pokud už člověk své ataky zná a lékařské příčiny byly posouzeny, může mu pomoci pojmenovat si, co se pravděpodobně děje: „Toto je silná poplachová reakce. Je nepříjemná, ale znám ji a postupně odezní.“ Taková věta nemá strach popřít. Má připomenout jiný možný výklad tělesných příznaků.

Dýchání není nutné násilně prohlubovat. Velké a rychlé nádechy mohou některé pocity zesílit. Vhodnější bývá nechat nádech přicházet přirozeně a věnovat pozornost klidnějšímu, nepřerušovanému výdechu.

Pomoci může také orientace v přítomnosti: opřít chodidla o podlahu, vnímat oporu židle, rozhlédnout se po místnosti a pojmenovat několik věcí, které člověk skutečně vidí a slyší. Nejde o odvedení pozornosti za každou cenu, ale o připomenutí, že kromě vnitřního poplachu existuje i okolní prostředí.

Je-li to bezpečné, může být užitečné neodcházet automaticky při prvním náznaku nepohodlí. Zároveň není důvod člověka hodnotit, pokud situaci opustí. Schopnost zůstávat s tělesnými pocity se obvykle rozvíjí postupně, často s odbornou podporou, nikoli silou vůle uprostřed první ataky.

Kdy je potřeba lékařské vyšetření

Příznaky panické ataky se mohou podobat potížím, které mají tělesnou příčinu. Zvlášť při první epizodě, při novém nebo neobvyklém průběhu a při pochybnostech je namístě lékařské posouzení. Psychologické vysvětlení nemá nahrazovat vyšetření srdce, plic, nervového systému ani dalších možných příčin.

Neodkladnou pomoc je vhodné vyhledat zejména při nové nebo silné bolesti na hrudi, ztrátě vědomí, výrazné a neustupující dušnosti, náhlé poruše řeči, jednostranné slabosti, zmatenosti nebo jiných příznacích, které se liší od dříve odborně posouzených atak. V akutním ohrožení je namístě volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155 nebo 112.

Také opakované ujištění, že „je to určitě jen psychika“, nemusí být bezpečné. O tom, zda tělesné potíže souvisejí s panikou, lze uvažovat teprve v kontextu jejich průběhu a odborného vyšetření.

Když se člověk začne bát další ataky

Jednotlivá panická ataka může být velmi nepříjemná. Dlouhodobě však často začne život více ovlivňovat očekávání, že se vrátí. Člověk sleduje svůj tep, kontroluje dech, zvažuje, kde je nejbližší východ, a plánuje cesty tak, aby měl stále možnost uniknout.

Některé situace začne zvládat jen s doprovodem, lékem v kapse, lahví vody nebo telefonem připraveným k okamžitému volání. Tyto opory mohou krátkodobě přinášet pocit jistoty. Pokud se však stanou podmínkou každého vyjití z domu, mohou posilovat dojem, že bez nich by člověk situaci nezvládl.

Život se pak může nenápadně zužovat. Nejprve člověk vynechá jedno místo, potom delší cestu a nakonec začne odmítat i činnosti, které pro něj dříve byly důležité. Právě trvalý strach z další ataky a postupné vyhýbání jsou důvodem, proč má smysl hledat odbornou pomoc i tehdy, když samotné epizody netrvají dlouho.

Jak může pomoci psychoterapie

Psychoterapie může nabídnout prostor, ve kterém je možné panické atace porozumět bez zlehčování i bez dalšího zastrašování. Společně s terapeutem lze zkoumat, co se děje před začátkem ataky, jak člověk vykládá tělesné pocity, co během ní dělá a které reakce přinášejí jen krátkodobou úlevu.

Součástí práce může být postupné rozlišování mezi tělesným vjemem a katastrofickým výkladem, bezpečné setkávání s obávanými pocity a situacemi nebo změna návyků, které kruh paniky udržují. V některých terapeutických přístupech se pracuje také s širším životním kontextem: dlouhodobým přetížením, zkušeností s bezmocí, potřebou kontroly, vztahovým bezpečím nebo obdobím, ve kterém se první ataka objevila.

Neexistuje jeden postup vhodný pro každého. U výrazných nebo déle trvajících obtíží může být součástí péče také konzultace s psychiatrem a zvážení medikace. Psychoterapeutická a lékařská péče se přitom nemusí vylučovat; mohou se vzájemně doplňovat podle potřeb konkrétního člověka.

Odbornou podporu je vhodné hledat zejména tehdy, když se ataky opakují, strach z nich přetrvává, člověk se začíná vyhýbat běžným situacím nebo obtíže zasahují do práce, vztahů, cestování či spánku.

Shrnutí

Panická ataka je prudká poplachová reakce organismu, která může vyvolat silné tělesné příznaky a pocit bezprostředního ohrožení. Její projevy nejsou předstírané ani „jen v hlavě“. Současně platí, že intenzita prožitku sama o sobě neříká, zda jde o paniku, nebo o tělesný zdravotní problém.

Jedna ataka neznamená panickou poruchu. Pokud se však epizody opakují, přetrvává strach z jejich návratu nebo se kvůli nim život postupně omezuje, je užitečné vyhledat odbornou pomoc. Porozumění tomu, jak se panický kruh vytváří a udržuje, může být prvním krokem k tomu, aby člověk nemusel každému tělesnému signálu přisuzovat význam bezprostředního nebezpečí.