Obavy provázejí každého člověka. Můžeme je prožívat před důležitou
schůzkou, zkouškou, lékařským vyšetřením nebo ve chvíli, kdy stojíme
před náročným rozhodnutím. V takových situacích jsou přirozenou součástí
života a obvykle postupně odezní, když pomine to, čeho jsme se obávali.
Někdy se ale stane, že pocit ohrožení přetrvává i tehdy, když k němu
není zřejmý důvod. Mysl zůstává zaměstnaná možnými scénáři, tělo je
v napětí a člověk má pocit, že se nedokáže skutečně uvolnit.
Jak poznat úzkost a odlišit ji od běžných obav nemusí být jednoduché.
Úzkost často nevzniká náhle. Spíše se pomalu stává součástí každého dne
a člověk si na ni postupně zvyká.
Kdy jsou obavy přirozenou reakcí?
Obavy samy o sobě nejsou známkou psychického onemocnění ani osobního
selhání. Jsou přirozenou reakcí na situace, které vnímáme jako důležité,
nejisté nebo potenciálně ohrožující.
Pomáhají nám připravit se, soustředit pozornost nebo přemýšlet
o možných rizicích. Díky nim můžeme jednat zodpovědněji a lépe zvládat
náročné životní situace.
Jakmile však náročná situace skončí, organismus se obvykle postupně
vrací do rovnováhy. Napětí polevuje, myšlenky se přestanou stále vracet
ke stejnému tématu a člověk znovu získává pocit bezpečí.
Právě schopnost vrátit se po odeznění zátěže do klidnějšího stavu bývá
jedním z rozdílů mezi běžnými obavami a dlouhodobou úzkostí.
Kdy už může jít o úzkost?
Rozdíl mezi běžnými obavami a úzkostí často nespočívá v tom, jak silný
je strach v jednom okamžiku. Důležitější je, jak dlouho přetrvává, jak
často se vrací a zda postupně začíná ovlivňovat každodenní život.
Někdy člověk nedokáže určit, čeho se vlastně bojí. Jindy si uvědomuje,
že jeho obavy nejsou zcela přiměřené situaci, přesto je nedokáže
jednoduše zastavit.
Postupně může mít pocit, že jeho mysl neustále hledá další problém,
který je potřeba vyřešit.
Může si například všimnout, že:
- očekává, že se něco pokazí,
- obtížně se uvolňuje i během volna,
- opakovaně přemýšlí nad stejnými scénáři,
- potřebuje mít věci pod kontrolou,
- často hledá ujištění, že je vše v pořádku,
- vyhýbá se situacím, které v něm vyvolávají nejistotu.
Nejde přitom o několik náročných dnů. Tyto obtíže mohou přetrvávat týdny
nebo měsíce a postupně se stávat běžnou součástí života.
Jak poznat, že úzkost začíná ovlivňovat váš život?
Úzkost se často rozvíjí nenápadně. Mnoho lidí proto dlouhou dobu netuší,
že jejich potíže spolu souvisejí.
Zpočátku může jít jen o pocit, že člověk nedokáže skutečně vypnout.
Myšlenky se stále vracejí k tomu, co by se mohlo stát, a odpočinek
nepřináší stejnou úlevu jako dříve.
Postupně se mohou přidávat například:
- vnitřní neklid,
- zvýšená ostražitost,
- horší soustředění,
- obtížnější usínání,
- časté přemítání,
- pocit psychického vyčerpání,
- potřeba mít vše pod kontrolou.
Jednotlivé projevy samy o sobě ještě nemusí znamenat závažný problém.
Pokud se ale objevují dlouhodobě, zesilují nebo začínají zasahovat
do běžného života, stojí za to jim věnovat pozornost.
Jak úzkost ovlivňuje každodenní život?
Jedním z nejdůležitějších ukazatelů není intenzita úzkosti, ale její
dopad na každodenní fungování.
Úzkost často není na první pohled vidět. Mnoho lidí dál chodí do práce,
stará se o rodinu a plní své každodenní povinnosti. Jen málokdo ale
tuší, kolik vnitřního úsilí je toto fungování stojí.
Nejde o to, že by člověk přestal zvládat život. Často ho pouze zvládá
za cenu neustálého vnitřního napětí.
Úzkost může postupně ovlivňovat:
- pracovní výkon,
- partnerské a rodinné vztahy,
- schopnost odpočívat,
- rozhodování,
- sebejistotu,
- radost z běžných činností.
Někteří lidé začnou odmítat situace, které v nich vyvolávají nejistotu.
Jiní se naopak snaží mít vše dokonale připravené nebo opakovaně
kontrolují, zda na něco nezapomněli.
Společným jmenovatelem bývá pocit, že není možné polevit.
Proč bývá těžké úzkost rozpoznat?
Úzkost se jen výjimečně objeví ze dne na den.
Častěji vzniká postupně. Člověk si zvykne na vyšší napětí, horší spánek
nebo neustálé přemýšlení a začne je považovat za normální součást svého
života.
Může si říkat:
„Takový prostě jsem.“
nebo:
„Musím to ještě chvíli vydržet.“
Právě proto bývá někdy překvapivé, jak velkou úlevu člověk pocítí
ve chvíli, kdy se mu podaří z dlouhodobého napětí alespoň částečně
vystoupit.
Teprve tehdy si uvědomí, kolik energie ho jeho každodenní fungování
stálo.
Kdy je vhodné vyhledat podporu?
Vyhledat odbornou pomoc neznamená, že člověk selhal nebo že své obtíže
nezvládá.
Může to být způsob, jak lépe porozumět tomu, co se děje, a předejít
tomu, aby se úzkost dále prohlubovala.
Zpozornět je vhodné zejména tehdy, pokud:
- úzkost přetrvává několik týdnů nebo měsíců,
- stále častěji omezuje běžný život,
- ovlivňuje spánek nebo odpočinek,
- vede k vyhýbání se běžným situacím,
- nedaří se ji zvládat vlastními silami.
Jak může pomoci psychoterapie?
Psychoterapie nemá za cíl odstranit všechny obavy. Strach i nejistota
patří k lidskému životu.
Může ale nabídnout bezpečný prostor, ve kterém člověk postupně porozumí
tomu, proč jeho organismus zůstává v pohotovosti i tehdy, kdy už skutečné
nebezpečí pominulo.
V terapii lze společně hledat souvislosti mezi životní situací,
dlouhodobým stresem, osobními zkušenostmi i způsoby, kterými člověk
na zátěž reaguje.
Právě toto porozumění často vytváří prostor pro postupnou změnu, která
není založená na potlačování úzkosti, ale na lepším porozumění sobě
samému.
Na závěr
Obavy patří k životu a samy o sobě nejsou důvodem ke znepokojení.
Pokud se ale úzkost stává téměř každodenním společníkem, nepomíjí ani
ve chvílích klidu a postupně omezuje běžné fungování, stojí za to jí
věnovat pozornost.
Úzkost není známkou slabosti ani selhání. Je to způsob, jakým organismus
reaguje na dlouhodobou zátěž nebo pocit ohrožení. Porozumět tomu, co se
děje, bývá často prvním krokem k tomu, aby se člověk nemusel stále
pohybovat v kruhu napětí a nejistoty.