Představa prvního setkání s psychoterapeutem může přinášet nejistotu.
Člověk možná ví, co ho trápí, ale neví, jak o tom mluvit. Nebo jen
cítí, že se v jeho životě něco opakuje, že je dlouhodobě pod tlakem
nebo si s některými situacemi neví rady. Může přemýšlet, zda má přijít
s jasně formulovaným problémem, co se od něj během sezení očekává
a podle čeho vlastně pozná, že má psychoterapie smysl.
Psychoterapie však obvykle není postup, který by měl člověk předem
znát a správně plnit. Je to proces, jehož konkrétní podoba závisí
na tom, s čím člověk přichází, na způsobu práce terapeuta
i na psychoterapeutickém přístupu. Postupně se v něm vytváří prostor
pro porozumění tomu, co člověk prožívá, jaké souvislosti se v jeho
životě objevují a co by potřeboval změnit nebo lépe pochopit.
Psychoterapie se neodehrává pouze prostřednictvím témat, o kterých
se mluví. Významnou součástí procesu je také pracovní vztah mezi
klientem a terapeutem. Podrobněji se tomu, proč je tento vztah
pro psychoterapii důležitý, věnuje článek
o terapeutickém vztahu, důvěře a spolupráci v psychoterapii.
Psychoterapie nemá jeden předem daný průběh
Někdy se o psychoterapii mluví, jako by šlo o přesně vymezenou metodu
s předvídatelným sledem kroků. Ve skutečnosti může mít terapeutická
práce různé podoby.
Jednotlivé psychoterapeutické směry se liší v tom, čemu věnují
pozornost i jakým způsobem terapeut pracuje. Roli hraje také povaha
obtíží, životní situace člověka a jeho očekávání. Někdo přichází
s konkrétním problémem, jiný spíše s potřebou lépe porozumět sobě
a tomu, co se v jeho životě děje. Pokud vás zajímá, v čem se jednotlivé
přístupy liší, můžete si přečíst více o
psychoterapeutických směrech a možnostech, jak se v nich orientovat.
Přesto lze v psychoterapii najít některé společné prvky. Patří mezi ně
setkávání klienta a terapeuta, rozhovor nebo jiné formy terapeutické
práce, postupné vytváření pracovního vztahu a možnost společně
přemýšlet o tom, co člověk prožívá a co jeho obtíže ovlivňuje.
Širší vysvětlení toho,
jak psychoterapie funguje a s čím může pomoci, najdete v úvodním článku této tematické oblasti.
Psychoterapeut do této spolupráce přináší své odborné vzdělání,
zkušenosti a určitý způsob práce. Psychoterapie však zpravidla není
založena na tom, že odborník jednoduše sdělí klientovi, co má udělat.
Jde o spolupráci, ve které lze vlastní zkušenosti zkoumat, rozpoznávat
jejich souvislosti a hledat možnosti porozumění nebo změny.
Co se děje na začátku psychoterapie
První setkání bývají obdobím vzájemného seznamování. Terapeut získává
představu o tom, s čím člověk přichází, co se v jeho životě děje
a co od psychoterapie očekává. Klient zároveň poznává terapeuta
a jeho způsob práce.
Není nutné mít svůj problém předem přesně pojmenovaný. Někteří lidé
přicházejí s poměrně konkrétními obtížemi, například s úzkostí,
vztahovými problémy nebo situacemi, které se jim opakují. Jiní pouze
vědí, že se delší dobu necítí dobře, jsou nespokojení nebo nerozumějí
tomu, proč se jim určité věci stále vracejí.
Také hledání slov pro to, co člověk prožívá a s čím potřebuje pomoci,
může být součástí psychoterapie.
Na začátku se obvykle vyjasňuje i rámec spolupráce. Patří sem například
frekvence setkávání, délka jednotlivých sezení, způsob domlouvání
termínů nebo pravidla rušení schůzek. Podle terapeutického přístupu
a povahy spolupráce může být více či méně výslovně formulováno také
to, čeho by člověk chtěl prostřednictvím terapie dosáhnout.
První setkání proto nemusí přinést definitivní odpověď na otázku,
jak bude celá psychoterapie probíhat. Je spíše začátkem procesu,
během něhož se postupně ukazuje, zda člověku způsob spolupráce
vyhovuje a zda s terapeutem dokáže mluvit o věcech, které jsou
pro něj důležité. Pokud vás zajímá také jeho praktická podoba,
můžete si přečíst,
jak probíhá první setkání u psychoterapeuta v Jihlavě
.
Jak může vypadat běžné terapeutické setkání
Psychoterapeutické sezení často stojí především na rozhovoru.
Nejde ale o stejný rozhovor, jaký člověk vede s přítelem nebo někým
blízkým.
Pozornost je zaměřena především na klienta a jeho zkušenost. Může
mluvit o tom, co se stalo od posledního setkání, o vztazích, obavách,
vzpomínkách, rozhodnutích nebo situacích, kterým nerozumí. Někdy se
rozhovor dotýká současného života, jindy minulosti. Pozornost se může
obrátit také k tomu, co člověk prožívá právě během terapeutického
setkání.
Terapeut může naslouchat, ptát se, vracet se k určitým výrokům,
nabízet jiný pohled nebo upozorňovat na souvislosti, které se
v rozhovoru objevují. Některé terapeutické přístupy využívají také
konkrétní cvičení, nácviky nebo práci mezi jednotlivými sezeními.
Průběh setkání proto závisí i na tom, z jakého psychoterapeutického
přístupu terapeut vychází.
Některá sezení mohou být intenzivní a přinést důležité uvědomění.
Jiná působí obyčejněji. Psychoterapie nemusí být sledem výrazných
„průlomů“. Mnohé změny vznikají postupně a jejich význam může být
patrný až s odstupem.
Co když nevím, o čem mám mluvit
Obava, že člověk nebude mít v terapii co říct, je pochopitelná.
Někdy na setkání přijde a žádné téma ho nenapadá. Jindy má pocit,
že už všechno důležité řekl.
Ani taková chvíle nemusí znamenat, že je sezení zbytečné.
Člověk může jednoduše říct, že neví, o čem mluvit. Společně
s terapeutem se pak může zastavit u toho, co se právě děje, co se
odehrálo od posledního setkání nebo jak se v danou chvíli cítí.
Také rozpaky, ticho, nejistota nebo obtíž hledat slova mohou být
zkušeností, které lze v terapii věnovat pozornost.
Psychoterapie proto nevyžaduje, aby klient přicházel pokaždé
s připraveným tématem. Nemusí podávat výkon ani nést odpovědnost
za to, aby bylo každé setkání „užitečné“. I chvíle, kdy se zdánlivě
nic podstatného neděje, mohou být součástí terapeutického procesu.
Terapeutický vztah je součástí psychoterapie
Psychoterapie se neodehrává pouze prostřednictvím témat, o kterých
se mluví. Významnou součástí procesu je také pracovní vztah mezi
klientem a terapeutem.
Důležitá není jen důvěra. Součástí terapeutické spolupráce je také
určité porozumění tomu, na čem klient s terapeutem pracují a jakým
způsobem to společně dělají. Pro tuto spolupráci se někdy používá
pojem terapeutická aliance.
Důvěra přitom nemusí vzniknout okamžitě. Pro některé lidi je otevřenost
poměrně snadná, jiní potřebují více času, než začnou mluvit o citlivých
nebo bolestivých tématech. Podstatné může být, zda se člověk cítí
respektovaný a zda má možnost říci také něco, s čím terapeut nemusí
souhlasit.
Dobrý terapeutický vztah zároveň neznamená, že je psychoterapie vždy
příjemná. Některá témata mohou být obtížná. Člověk může vůči
terapeutovi někdy zažívat rozpaky, zklamání, nesouhlas nebo jiné
silné emoce.
Pokud je možné o podobných zkušenostech v terapii mluvit, mohou se
samy stát součástí práce. V některých terapeutických přístupech může
způsob, jakým člověk prožívá vztah s terapeutem, pomáhat porozumět
také tomu, jak prožívá jiné vztahy ve svém životě.
Psychoterapie nemusí postupovat přímočaře
Od psychoterapie je přirozené očekávat určitou změnu. Její průběh
ale nemusí připomínat přímou cestu od problému k jeho vyřešení.
Někdy člověk poměrně brzy pocítí úlevu nebo začne některým
souvislostem lépe rozumět. Jindy se změna objevuje pomalu. Mohou
přijít období, kdy má pocit, že se posouvá, i období, kdy se zdánlivě
nic nemění.
V terapii se také mohou vracet témata, o kterých už člověk mluvil.
To samo o sobě neznamená návrat na začátek. Stejná zkušenost může
v jiné životní situaci získat nový význam nebo ji člověk může
postupně vidět z jiného úhlu.
Pokud ho průběh psychoterapie znejišťuje, je namístě o tom
s terapeutem mluvit. Není nutné předpokládat, že každá obtížná fáze
je známkou pokroku, stejně jako není možné z jednoho nepříjemného
setkání usuzovat, že terapie nefunguje.
Jak často a jak dlouho psychoterapie probíhá
Neexistuje jedna délka psychoterapie, která by byla vhodná pro
každého. Některá terapeutická práce je časově omezená, jiná může
probíhat dlouhodobě.
Záleží mimo jiné na tom, s čím člověk přichází, jaké má potřeby
a cíle, jaký psychoterapeutický přístup je využíván a na čem se
klient s terapeutem dohodnou. Jinou podobu může mít práce zaměřená
na konkrétní ohraničený problém, jinou dlouhodobější zkoumání
opakujících se vztahových nebo životních témat.
Lišit se může také frekvence setkávání. Pro řadu psychoterapeutických
přístupů je důležitá pravidelnost, konkrétní interval však závisí
na podobě terapie, potřebách člověka a vzájemné domluvě.
Otázku „Jak dlouho budu muset chodit na terapii?“ proto většinou
nelze spolehlivě zodpovědět předem jedním číslem. Smysluplnější je
průběžně sledovat, zda způsob spolupráce odpovídá potřebám klienta,
co mu terapie přináší a zda má její pokračování význam.
Jak poznat, zda mi terapeutická spolupráce vyhovuje
Při psychoterapii není podstatné pouze to, zda je terapeut člověku
sympatický. Důležité je také to, zda klient rozumí způsobu spolupráce,
cítí se respektovaný a postupně získává dostatek důvěry k tomu,
aby mohl mluvit i o obtížných tématech. Pokud člověk teprve hledá,
s kým terapii začít, může mu pomoci také přehled,
podle čeho vybírat psychoterapeuta a čeho si všímat při prvních setkáních
.
Nemusí přitom s terapeutem vždy souhlasit.
V psychoterapii by měl existovat prostor pro otázky a pochybnosti.
Člověk může říct, že některé terapeutově reakci nerozumí, že mu určitý
způsob práce nevyhovuje nebo že se během setkání necítil dobře.
To samo o sobě nemusí znamenat narušení terapie. Důležitý může být
právě způsob, jakým lze o takové zkušenosti společně mluvit.
Ani pocit bezpečí neznamená úplnou absenci nepohodlí. Psychoterapie
se někdy dotýká bolestivých témat. Podstatné je, zda má člověk možnost
o své nejistotě mluvit a zda jsou jeho hranice, potřeby a zkušenost
brány vážně.
Co když mám pocit, že psychoterapie nepomáhá
Pochybnosti mohou přijít i v průběhu terapeutické spolupráce. Člověk
může mít pocit, že se nikam neposouvá, že stále mluví o stejných
věcech nebo že od terapie očekával něco jiného.
Takovou zkušenost není nutné před terapeutem skrývat ani ji
automaticky považovat za něco, co musí jednoduše vydržet.
Je možné znovu otevřít otázku, s čím klient do terapie přicházel,
co od ní očekává a zda současný způsob práce odpovídá jeho potřebám.
Takový rozhovor může vést ke změně zaměření nebo způsobu spolupráce.
Jindy se může ukázat, že klient a terapeut mají odlišná očekávání
nebo že by člověku mohl lépe vyhovovat jiný terapeutický přístup
či jiná forma odborné pomoci.
Psychoterapie nemůže zaručit konkrétní výsledek a ne každý
terapeutický vztah vyhovuje každému člověku. Otevřeně přemýšlet
o smyslu dalšího pokračování je proto legitimní součástí terapeutické
spolupráce.
Jak psychoterapie končí
Tak jako má psychoterapie svůj začátek, má také svůj konec. Někdy
přichází ve chvíli, kdy člověk získá to, co od terapie potřeboval.
Jindy se změní jeho životní situace, potřeby nebo možnosti. Důvodem
může být i rozhodnutí, že současná spolupráce už člověku nevyhovuje.
Pokud to okolnosti umožňují, může být užitečné ukončení s terapeutem
předem otevřít a věnovat mu prostor. Společně se mohou ohlédnout
za tím, s čím člověk do terapie přicházel, co se během ní změnilo,
co zůstává otevřené a co si z dosavadní práce odnáší.
Také samotné loučení může být významnou zkušeností. Zvlášť pokud jsou
vztahy, ztráty nebo ukončování kontaktu pro člověka citlivým tématem,
může být způsob zakončení terapeutického vztahu součástí práce.
Ukončení přitom nemusí znamenat, že jsou všechny životní obtíže
vyřešené. Psychoterapie není proces, jehož výsledkem má být život
bez nejistoty, konfliktů nebo náročných emocí. Může však člověku
pomoci lépe porozumět sobě, svým vztahům nebo způsobům, jakými
na obtížné situace reaguje.
Psychoterapie jako společná práce
Člověk nemusí vědět, jak má být „správným klientem“. Nemusí mít
připravené téma na každé sezení, přesně pojmenovaný cíl ani jistotu,
kam by měla terapie směřovat.
Psychoterapie může začít právě tím, co je v danou chvíli dostupné –
otázkou, obtíží, nejistotou nebo zkušeností, které člověk zatím úplně
nerozumí. Její konkrétní podoba se pak vytváří postupně v rozhovoru
a ve spolupráci mezi klientem a terapeutem.
Důležitá proto není jen otázka, co se při psychoterapii „má dít“.
Stejně důležitá může být možnost průběžně mluvit o tom,
co se skutečně děje právě v této terapii a co to pro člověka znamená.
Zdroje a další odborné informace
Přemýšlíte o psychoterapii?
Pokud zvažujete psychoterapii, nemusíte mít předem přesně
pojmenované, s čím přicházíte ani co od ní očekáváte.
První setkání může být prostorem, kde se společně podíváme
na vaši situaci a na to, zda vám tento způsob spolupráce
dává smysl.