Jak pomoci blízkému člověku s depresí

Když se blízký člověk začne měnit, nemusí být snadné porozumět tomu, co se děje. Přestává odpovídat na zprávy, ruší domluvená setkání, působí unaveně nebo podrážděně. Věci, které dříve zvládal bez větších obtíží, mu najednou berou mnoho sil.

Je přirozené chtít ho povzbudit, přimět k aktivitě nebo rychle najít řešení. Když však podobné pokusy nepomáhají, může přijít bezmoc, frustrace i obava, že každá další otázka situaci ještě zhorší.

Pomoc člověku s depresivními obtížemi většinou nespočívá v jedné správné větě. Větší význam mívá klidný a spolehlivý kontakt, ochota naslouchat, konkrétní nabídka pomoci a schopnost rozpoznat chvíli, kdy už situace přesahuje možnosti blízkého okolí.

Deprese ovlivňuje také vztahy s okolím

Deprese se nemusí projevovat pouze viditelným smutkem. Může přinášet ztrátu energie, zájmu o běžné činnosti, schopnosti soustředit se i naděje, že se situace může změnit. Objevovat se mohou potíže se spánkem, změny chuti k jídlu, podrážděnost nebo celkové zpomalení. Obtíže pak zasahují práci, péči o domácnost i vztahy s druhými lidmi. (who.int)

Pro okolí bývají některé změny těžko pochopitelné. Blízký přestane volat, neodpovídá, odmítá návštěvy nebo působí, jako by o druhé ztratil zájem. Partner, rodič nebo přítel si takové chování může vykládat osobně – jako odmítnutí, lhostejnost nebo neochotu o vztah pečovat.

Stažení z kontaktu však nemusí vypovídat o tom, jaký význam pro člověka vztah má. Někdy mu chybějí síly na to, aby udržel rozhovor, domluvil setkání nebo vysvětloval, co prožívá. Může mít také pocit, že ostatní zatěžuje, nemá jim co nabídnout nebo by měl své potíže zvládnout sám. Sociální stažení a omezení běžných aktivit mohou patřit mezi projevy deprese. (nhs.uk)

Podobné změny samy o sobě nepotvrzují, že jde o depresi. Mohou mít psychické, tělesné i situační příčiny. Pokud však přetrvávají, prohlubují se nebo výrazně narušují každodenní fungování, je namístě uvažovat o odborném posouzení.

Porozumět možným souvislostem zároveň neznamená omlouvat každé chování nebo dlouhodobě přehlížet vlastní potřeby. Pomáhá však rozlišit, co může souviset s psychickými obtížemi a co už představuje samostatný problém ve vztahu.

Naslouchat neznamená okamžitě hledat řešení

Když se nám blízký svěří, často začneme bezděčně hledat cestu ven. Připomínáme mu, co všechno má v životě dobré, navrhujeme změnu režimu nebo ho přesvědčujeme, že se musí více snažit.

Taková reakce zpravidla vychází ze starosti. Pro někoho, kdo už zápasí s pocitem selhání nebo beznaděje, však může znít jako další důkaz, že svůj stav nezvládá správně.

Naslouchat neznamená souhlasit se vším, co druhý říká. Znamená vytvořit prostor, ve kterém nemusí své prožívání obhajovat, zlehčovat ani rychle měnit. Doporučení pro blízké lidí s depresí zdůrazňují naslouchání bez hodnocení, trpělivost, udržování kontaktu a citlivé povzbuzování k odborné pomoci. (nhs.uk)

Rozhovor lze otevřít například slovy:

• „Všiml jsem si, že poslední dobou působíš hodně vyčerpaně. Jak ti je?“
• „Mám o tebe starost. Chceš mi říct, co se teď děje?“
• „Nemusíš mi všechno vysvětlovat. Můžu tu s tebou jen být.“
• „Nevím přesně, jak ti je, ale chci se pokusit tomu porozumět.“

Ne každý bude chtít mluvit hned. Někdy stačí dát najevo, že nabídka rozhovoru trvá a že se k ní může později vrátit.

Když blízký mluvit nechce, není potřeba ho vyslýchat ani opakovaně nutit, aby své prožívání popsal. Lze však pojmenovat vlastní pozorování a obavu:

„Respektuji, že o tom teď nechceš mluvit. Zároveň vidím, že se něco změnilo, a mám o tebe starost.“

Které věty mohou situaci ztěžovat

Některé dobře míněné výroky mohou působit zlehčujícím nebo hodnotícím způsobem:

• „Musíš se překonat.“
• „Kdybys šel mezi lidi, bylo by ti lépe.“
• „Nemáš přece důvod být smutný.“
• „Jiní lidé jsou na tom mnohem hůř.“
• „Všechno je jen v hlavě.“
• „Musíš myslet pozitivně.“

Potíž nespočívá jen v jejich obsahu. Často v sobě nesou sdělení, že změna je jednoduchá a dotyčný ji zatím neudělal proto, že se málo snaží.

Vhodnější bývá nejprve uznat náročnost situace a teprve potom hledat malý, uskutečnitelný krok:

„Vypadá to, že toho na tebe teď hodně doléhá. Je něco konkrétního, s čím bych ti dnes mohl pomoci?“

Právě konkrétní pomoc může být užitečnější než další obecná rada.

Nabízet konkrétní a zvládnutelnou pomoc

Věta „kdybys něco potřeboval, ozvi se“ může být míněna upřímně. Člověk s depresivními obtížemi však někdy nedokáže rozpoznat, co potřebuje, rozhodnout se nebo sám o pomoc požádat.

Praktičtější proto bývá nabídnout jednu konkrétní věc:

• přinést jídlo nebo pomoci s nákupem;
• doprovodit člověka k lékaři či jinému odborníkovi;
• společně vyhledat dostupné kontakty;
• pomoci s jedním naléhavým úkolem;
• přijít na krátkou návštěvu;
• nabídnout krátkou procházku bez tlaku na delší aktivitu;
• pomoci s objednáním, pokud si to přeje.

Součástí nabídky by měla zůstat možnost odmítnout. Jinak působí věta „musíš dnes ven“ a jinak otázka: „Chtěl bys na chvíli ven, nebo by pro tebe bylo příjemnější, kdybych jen chvíli zůstal?“

Smyslem konkrétní pomoci není zbavit druhého veškeré samostatnosti. Jde spíše o dočasné snížení zátěže v oblasti, kterou nyní obtížně zvládá, při současném respektování jeho rozhodování.

Užitečný může být také pravidelný, nenáročný kontakt. Krátká zpráva bez požadavku na okamžitou odpověď bývá snesitelnější než opakované otázky, proč se neozývá. Člověku může být obtížné kontakt sám zahájit, i když o vztah stojí. (nhs.uk)

Pomáhá domluvit se, jaký způsob kontaktu mu vyhovuje. Někdo ocení krátkou zprávu každý den, jiný bude potřebovat více prostoru. Jediný správný způsob podpory neexistuje.

Ani citlivě nabídnutá pomoc však nemusí být přijata.

Když člověk pomoc odmítá

Odmítnutí může být pro blízkého bolestivé. Snadno vznikne pocit, že už vyzkoušel všechno, ale druhý nechce nic změnit.

Za odmítáním přitom mohou stát různé důvody. Člověk nemusí věřit, že mu někdo dokáže pomoci. Může se stydět, obávat se hodnocení nebo mít zkušenost, že jeho potíže dříve nikdo nebral vážně. Někdy je náročné už samotné rozhodování, telefonování nebo představa, že bude neznámému odborníkovi vysvětlovat svůj stav.

Důležité je rozlišovat mezi nabídkou a nátlakem. Nabídku lze zopakovat, pojmenovat vlastní starost a současně ponechat možnost vrátit se k ní později:

„Rozumím, že teď nikam volat nechceš. Nabídka platí. Až budeš chtít, můžeme ten kontakt najít společně.“

Není však nutné předstírat, že se nic neděje. Obavu lze vyjádřit otevřeně:

„Respektuji, že se teď nechceš objednat. Zároveň vidím, že se tvůj stav zhoršuje, a mám o tebe vážnou starost.“

Za dospělého člověka zpravidla nelze převzít všechna rozhodnutí ani ho přinutit, aby nabízenou pomoc využil. Je ale možné udržovat kontakt, nabízet konkrétní možnosti a pojmenovat situace, ve kterých už bude potřeba přizvat někoho dalšího.

Jiný postup je namístě při důvodné obavě, že bezprostředně ohrožuje sebe nebo někoho dalšího, případně není schopen zajistit své základní bezpečí.

Ve většině ostatních situací lze o odborné pomoci mluvit bez nátlaku.

Jak mluvit o odborné pomoci

Odborná péče nemusí být představena jako trest, ultimátum ani důkaz selhání.

Místo věty „potřebuješ psychiatra“ může být citlivější říci:

„To, co prožíváš, vypadá opravdu vyčerpávající. Myslím, že bys na to nemusel být sám. Mohli bychom společně zjistit, jaká pomoc je dostupná.“

Podle povahy a závažnosti obtíží může být prvním kontaktem praktický lékař, psychiatr, klinický psycholog, psychoterapeut nebo krizová služba. Tito odborníci mají odlišné kompetence a v některých situacích je vhodné jejich péči kombinovat.

Pro léčbu deprese existují účinné psychologické postupy i léky. Volba konkrétní péče závisí na závažnosti obtíží, potřebách člověka, jeho zdravotním stavu a odborném posouzení. (who.int)

Blízký může pomoci například tím, že:

• vyhledá několik dostupných kontaktů;
• bude přítomen při telefonátu nebo objednání;
• nabídne doprovod;
• pomůže sepsat, co chce dotyčný při první konzultaci říci;
• připomene termín, pokud si to druhý přeje;
• pomůže překlenout dobu, než bude péče dostupná.

Není vhodné slibovat, že konkrétní odborník nebo metoda potíže rychle vyřeší. První kontakt může být důležitým krokem, ale nalezení vhodné formy pomoci někdy vyžaduje čas.

Pokud člověk první nabídku odmítne nebo mu první odborník nevyhovuje, neznamená to, že odborná péče nemůže být užitečná. Někdy je potřeba hledat jiného odborníka nebo odlišný typ podpory.

Okolí může pomáhat. Nemůže však převzít celé řízení života druhého člověka.

Blízký člověk nemůže převzít odpovědnost za uzdravení

Podpora může mít velký význam. Nemůže ale nahradit odbornou péči ani zajistit, že se stav druhého bude vyvíjet určitým způsobem.

Není možné dlouhodobě rozhodovat za něj ve všech oblastech života, nepřetržitě kontrolovat jeho stav nebo být jediným člověkem, na kterého se veškerá pomoc soustředí. Takové uspořádání bývá pro oba neudržitelné.

Podpora se někdy postupně mění v neustálé přesvědčování, kontrolování nebo přebírání všech povinností. Pomáhající se pak bojí odejít z domu, vypnout telefon nebo věnovat čas vlastním potřebám.

Rozlišit podporu od přebírání odpovědnosti není vždy jednoduché. Pomoci může otázka:

Pomáhám druhému zvládnout krok, který je pro něj nyní obtížný, nebo se pokouším dlouhodobě řídit jeho život a zabránit každému možnému zhoršení?

Pomoc s konkrétním krokem může být přiměřenou podporou. Snaha nepřetržitě řídit celou situaci už zpravidla přesahuje možnosti běžného vztahu. Postupně může vést k vyčerpání, konfliktům a pocitům viny.

Proto je důležité myslet také na možnosti a hranice člověka, který pomáhá.

Podpora má také své hranice

Život s někým, kdo dlouhodobě prožívá depresivní obtíže, může být náročný. Blízký může střídat starost, soucit, podráždění, strach i bezmoc. Tyto reakce samy o sobě neznamenají, že je necitlivý nebo druhého opouští.

Je možné být oporou a současně mít své hranice. Mohou být vyjádřeny například takto:

„Dnes večer už nemám sílu pokračovat v rozhovoru, ale můžeme se k tomu vrátit zítra.“

„Chci ti pomoci s objednáním, ale nemohu za tebe dlouhodobě přebírat všechny povinnosti.“

„Mám o tebe starost. Sám ale tuto situaci nezvládnu a potřebujeme přizvat další pomoc.“

Hranice nemají být trestem ani výhrůžkou odchodem. Pomáhají pravdivě pojmenovat, co lze skutečně nabídnout a co už přesahuje možnosti jednoho člověka.

Péče o vlastní psychické zdraví není sobectvím. Pomáhá zachovat vztah i schopnost poskytovat podporu dlouhodobě. Také doporučení pro blízké lidí s depresí připomínají potřebu pečovat o vlastní duševní zdraví. (nhs.uk)

Ten, kdo delší dobu pomáhá, může sám využít konzultaci, psychoterapii, podpůrnou skupinu nebo rozhovor s někým důvěryhodným. Nemusí čekat, až bude zcela vyčerpaný.

Hranice se však uplatňují jinak v běžné náročné situaci a jinak tehdy, když vznikne bezprostřední ohrožení.

Kdy je potřeba jednat bez odkladu

Některé situace už nelze řešit pouze trpělivým nasloucháním nebo čekáním, zda člověk pomoc později přijme.

Vážně je potřeba brát výroky o tom, že nechce žít, že by bylo lepší nebýt, že je pro ostatní přítěží nebo že jeho situace nemá řešení. Zvlášť závažné je, když popisuje konkrétní plán, má přístup k prostředkům, kterými by si mohl ublížit, loučí se nebo oznamuje bezprostřední úmysl zemřít. (nimh.nih.gov)

Při obavě ze sebevraždy je možné zeptat se přímo:

• „Napadá tě, že by sis ublížil?“
• „Máš myšlenky na sebevraždu?“
• „Přemýšlel jsi o tom, jak nebo kdy bys to udělal?“
• „Máš teď u sebe něco, čím by sis mohl ublížit?“

Přímá otázka sama o sobě sebevražedné myšlenky nevyvolává ani nezvyšuje riziko sebevražedného jednání. Může pomoci rozpoznat ohrožení a otevřít prostor, ve kterém člověk nemusí své myšlenky dál skrývat. (nimh.nih.gov)

Pokud člověk popisuje konkrétní plán, má dostupné prostředky nebo hrozí, že si ublíží bezprostředně:

• přivolejte zdravotnickou pomoc;
• nenechávejte ho samotného, pokud s ním můžete bezpečně zůstat;
• případně zajistěte přítomnost jiné bezpečné osoby;
• neslibujte, že situaci před ostatními utajíte;
• pokud je to možné bez ohrožení vás nebo dalších lidí, omezte přístup k prostředkům, kterými by si mohl ublížit;
• nesnažte se nebezpečnou situaci zvládnout bez další pomoci.

Při bezprostředním ohrožení života nebo zdraví je v České republice možné volat 155 – zdravotnickou záchrannou službu nebo 112 – jednotné evropské číslo tísňového volání. Tísňová čísla jsou bezplatná. (hzscr.gov.cz)

Rychlé odborné jednání je namístě také tehdy, když člověk závažně zanedbává základní péči o sebe, ztrácí kontakt se skutečností, má halucinace, chová se výrazně neobvykle nebo představuje nebezpečí sobě či okolí.

Pokud nejde o bezprostřední ohrožení, ale situace je krizová nebo si blízký není jistý, jak postupovat, může využít Linku první psychické pomoci 116 123. Je určena dospělým v krizi i lidem, kteří mají starost o někoho blízkého. Telefonická služba funguje nonstop a zdarma. (linkapsychickepomoci.cz)

Přizvat pomoc v takové chvíli neznamená zradit důvěru druhého. Jde o ochranu života a bezpečí v situaci, kterou nelze nést pouze v rámci blízkého vztahu.

Podpora nemusí být dokonalá, aby měla význam

Pomáhat člověku s depresivními obtížemi může být nejisté a vyčerpávající. Ne vždy je zřejmé, co říci nebo jaký krok nabídnout. Ani blízký vztah nemůže odstranit všechno, co druhý prožívá.

Význam má už to, že jeho potíže nejsou zlehčovány, kontakt zůstává přiměřeně dostupný a nabízená pomoc odpovídá skutečným možnostem. Někdy půjde o rozhovor, jindy o praktickou podporu nebo doprovod k odborníkovi.

Součástí pomoci je také vědět, kde možnosti blízkého vztahu končí. Přizvat odbornou nebo krizovou péči není selháním. V závažné situaci může jít o nejzodpovědnější krok.

Člověk s depresivními obtížemi zpravidla nepotřebuje, aby někdo převzal celý jeho život. Může však potřebovat někoho, kdo jeho stav bere vážně, nesoudí ho a pomůže mu udělat další zvládnutelný krok.