Deprese u dospívajících: jak ji poznat a kdy hledat pomoc

Některé změny přicházejí v dospívání téměř samozřejmě. Mladý člověk
tráví více času sám, méně se svěřuje rodičům, citlivěji reaguje na
kritiku a hledá vlastní způsob, jak se vůči dospělým vymezit. Jeho
nálada se může rychle měnit a běžné konflikty někdy prožívá velmi
intenzivně.

Jindy si však blízcí začnou všímat něčeho odlišného. Dospívající
přestává dělat to, co ho dříve těšilo. Stahuje se z kontaktu, bývá
unavený, podrážděný nebo nápadně lhostejný. Zhoršuje se jeho
soustředění, fungování ve škole či péče o sebe. Přibývají výroky
o vlastní bezcennosti, marnosti nebo o tom, že nic nemá smysl.

Rozlišit běžné vývojové změny od depresivních obtíží nemusí být
jednoduché. Deprese se navíc u dospívajících nemusí projevovat pouze
viditelným smutkem. Do popředí může vystupovat podrážděnost, hněv,
prázdnota, ztráta zájmu nebo uzavírání se před lidmi.

Při posuzování změn proto není rozhodující jeden izolovaný projev.
Důležitý je celý obraz: jak se dospívající změnil oproti svému
dřívějšímu fungování, jak dlouho obtíže trvají, zda se prohlubují
a nakolik zasahují do jeho každodenního života.

Deprese v dospívání nemusí vypadat jako smutek

Představa deprese bývá spojena s člověkem, který je nápadně smutný,
pláče a nemá sílu vstát z postele. Tak může deprese vypadat, ale
není to její jediná podoba.

U části dospívajících bývá výraznější podrážděnost. Snadno se
rozčílí, prudce reagují na drobné podněty nebo působí trvale
nespokojeně. Okolí může jejich chování vnímat jako drzost, vzdor
či neochotu spolupracovat. Pod povrchem přitom může být dlouhodobé
vyčerpání, beznaděj nebo trápení, které mladý člověk nedokáže popsat.

Jiný dospívající nepůsobí ani smutně, ani nápadně rozzlobeně.
Mluví spíše o prázdnotě, otupělosti nebo pocitu, že mu na ničem
nezáleží. Přestává se těšit na věci, které pro něj dříve byly
důležité. Hudba, sport, přátelé, hry nebo jiné zájmy už nepřinášejí
obvyklé potěšení.

Někteří mladí lidé mají mnoho viditelných příznaků. Jiní dál
zvládají část svých povinností a obtíže před okolím skrývají.
Skutečnost, že se dospívající občas zasměje, setká se s přáteli
nebo má lepší den, proto sama o sobě depresivní stav nevylučuje.

Co může patřit k dospívání a co už si zaslouží pozornost

Dospívání je obdobím rychlých tělesných, psychických i sociálních
změn. Mladý člověk hledá vlastní identitu, postupně se osamostatňuje,
více se orientuje podle vrstevníků a učí se zacházet s novými
emocemi i vztahovými zkušenostmi.

Určitá proměnlivost nálady, zvýšená citlivost nebo větší potřeba
soukromí proto mohou být přirozené. Užitečnější než hledat jediný
rozhodující příznak je sledovat, jak dlouho změny trvají, zda se
prohlubují a nakolik mladému člověku komplikují život.

Změny přetrvávají

Běžné zklamání, konflikt nebo školní neúspěch mohou přinést několik
obtížných dnů. Nálada však zpravidla reaguje na další události
a postupně se proměňuje.

Při depresivních obtížích může skleslost, podrážděnost nebo prázdnota
přetrvávat po většinu dnů několik týdnů. Příjemná událost nepřináší
obvyklou úlevu, případně ji přinese jen na krátkou dobu. Mladý člověk
může mít pocit, že se jeho stav už nezmění a budoucnost nemá smysl.

Dospívající funguje jinak než dříve

Podstatná bývá změna oproti jeho vlastnímu předchozímu fungování.

Společenský dospívající může přestat odpovídat přátelům. Člověk,
kterému na škole záleželo, začne být nápadně lhostejný k výsledkům.
Někdo, kdo pravidelně sportoval, přestane chodit na tréninky
a většinu volného času tráví v posteli.

Nejde tedy pouze o to, zda mladý člověk odpovídá představě
„typického dospívajícího“. Důležitější je, zda se jeho chování
a prožívání zřetelně změnily a zda tato změna přetrvává.

Obtíže zasahují více oblastí života

Jeden problém ve škole ještě nemusí znamenat depresi. Stejně tak
občasná hádka s rodiči nebo několik nocí horšího spánku.

Větší pozornost si zaslouží situace, kdy se současně mění nálada,
vztahy, školní výkon, spánek, zájmy a péče o sebe. Čím více oblastí
je zasaženo a čím výraznější je omezení každodenního života, tím
důležitější je odborné posouzení.

Jak se deprese u dospívajících může projevovat

Jednotlivé projevy se mohou spojovat různým způsobem a mohou mít
také jiné příčiny. Následující přehled proto není návodem k domácí
diagnóze. Může však pomoci zachytit změny, které si zaslouží
pozornost nebo odborné posouzení.

Smutek, podrážděnost, prázdnota a citové otupění

Někteří dospívající prožívají dlouhodobý smutek, úzkost nebo pocit
vnitřní tíhy. Jiní jsou především podráždění, snadno se rozzlobí
a mají dojem, že jim nikdo nerozumí.

Objevit se může také citové otupění. Mladý člověk neříká, že je
smutný, ale že „nic necítí“, „je mu všechno jedno“ nebo že pouze
mechanicky prochází jednotlivými dny.

Prudké reakce nemusejí znamenat, že je dospívající schválně
konfliktní. Současně ale není správné každé náročné chování
automaticky vysvětlovat depresí. Podobné projevy mohou souviset
také s úzkostí, dlouhodobým nevyspáním, přetížením, užíváním
návykových látek nebo jinou psychickou či zdravotní obtíží.

Ztráta zájmu a uzavírání se před lidmi

Významnou změnou může být úbytek zájmu o činnosti, které dříve
přinášely radost nebo pocit smyslu. Dospívající se přestává věnovat
koníčkům, odmítá společné aktivity nebo ruší domluvená setkání.

Potřeba být sám je v dospívání přirozená. Pozornost si však zaslouží
výrazná změna, při níž se mladý člověk izoluje i od blízkých přátel,
přestává odpovídat na zprávy nebo má pocit, že mezi ostatní nepatří.

Stažení může vycházet z únavy, ztráty zájmu i obavy, že by své
prožívání nedokázal vysvětlit. Někteří dospívající se stydí,
nechtějí rodiče zatěžovat nebo se bojí, že jejich obtíže nebudou
brány vážně.

Změny ve škole, soustředění a motivaci

Depresivní stav může oslabovat schopnost soustředit se, rozhodovat
se, pamatovat si informace nebo začít úkol. Dospívající potom
odkládá učení, zapomíná na povinnosti a dosahuje horších výsledků,
přestože se jeho schopnosti nezměnily.

Zvenčí může takové chování působit jako lenost nebo ztráta
disciplíny. Mladý člověk však někdy vynakládá značné úsilí už na to,
aby ráno vstal, připravil se do školy a vydržel celý den mezi lidmi.

U části dospívajících se zhorší docházka. Opakovaně nedokážou odejít
z domu, přicházejí pozdě nebo vynechávají některé předměty. Jiní ve
škole zůstávají, ale jejich výkon, aktivita a kontakt s ostatními
postupně slábnou.

Únava, spánek, jídlo a tělesné obtíže

Dospívající může být nezvykle unavený, zpomalený nebo bez energie.
Běžné úkoly mu připadají nepřiměřeně náročné.

Někdy spí výrazně více než dříve, ale ani dlouhý spánek nepřináší
pocit odpočinku. Jindy se mu nedaří usnout, často se budí nebo
zůstává vzhůru dlouho do noci.

Změnit se může i chuť k jídlu. Někdo jí méně a postupně hubne,
jiný začne jíst častěji. Samotná změna spánku nebo stravování
depresi nepotvrzuje, v kombinaci s dalšími projevy však může být
důležitá.

Psychické obtíže se mohou promítat také do tělesného prožívání.
Mladý člověk si stěžuje na bolesti hlavy, břicha, napětí nebo
neurčitou nevolnost. Tělesné příznaky je však potřeba brát vážně
i po zdravotní stránce a nepřipisovat je automaticky psychice.

Sebekritika, vina a beznaděj

Depresivní prožívání může výrazně změnit způsob, jakým mladý člověk
hodnotí sám sebe. Je přesvědčený, že je neschopný, zklamal svou
rodinu nebo všechno pokazí. Neúspěchy chápe jako důkaz vlastní
bezcennosti, zatímco úspěchy zlehčuje nebo je připisuje náhodě.

Objevit se může také nepřiměřený pocit viny. Dospívající si
přisuzuje odpovědnost za události, které nemohl ovlivnit, nebo má
pocit, že je pro ostatní přítěží.

Zvlášť významná je beznaděj. Mladý člověk nevidí možnost, že by se
situace mohla změnit, a nedokáže si představit vlastní budoucnost.
Výroky jako „stejně to nemá cenu“, „všechno by bylo lepší beze mě“
nebo „už to nechci řešit“ není vhodné odbýt jako dramatizování.
Mohou vyjadřovat závažné trápení a zaslouží si přímou, klidnou reakci.

Rizikové chování, alkohol nebo jiné látky

Někteří dospívající se snaží od nepříjemného prožívání uniknout
prostřednictvím alkoholu, drog, nebezpečných výzev, konfliktů nebo
jiného impulzivního chování.

Takové jednání nelze automaticky označit za projev deprese. Může však
být způsobem, kterým mladý člověk krátkodobě tlumí napětí, prázdnotu
nebo psychickou bolest. Užívání návykových látek současně zhoršuje
náladu, úsudek i schopnost vyhledat pomoc.

Proč mohou dospělí obtíže přehlédnout

Některé projevy deprese se podobají chování, které okolí od puberty
očekává. Dospívající se uzavírá, odmítá rodinné aktivity, zhorší se
ve škole a reaguje podrážděně. Rodiče mohou dojít k závěru, že
potřebuje více disciplíny, že se mu nechce nebo že se pouze snaží
prosadit svou.

Pozornost se potom soustředí hlavně na viditelné chování. Řeší se
nepořádek, nesplněné úkoly, pozdní příchody nebo používání telefonu.
Vnitřní stav mladého člověka zůstává stranou.

Obtíže může skrývat také samotný dospívající. Nemusí rozumět tomu,
co se s ním děje, nebo pro své prožívání nenachází slova. Může mít
strach, že mu dospělí odeberou telefon, zakážou kontakt s přáteli,
začnou ho hlídat nebo jeho sdělení zlehčí.

Překážkou bývá i stud a obava z nálepky. Proto je důležité vytvářet
prostor, v němž lze o psychickém stavu mluvit bez zesměšňování,
okamžitého hodnocení nebo hledání viníka.

Deprese zpravidla nemá jedinou příčinu

Rodiče se někdy ptají, proč se deprese objevila. Hledají konkrétní
událost, chybu ve výchově nebo člověka, který obtíže způsobil.
Takto jednoduché vysvětlení však většinou neexistuje.

Psychický stav dospívajícího ovlivňuje souhra mnoha okolností.
Patří mezi ně vrozená zranitelnost, tělesné zdraví, spánek, způsob
zvládání emocí, rodinné a vrstevnické vztahy, školní prostředí
i širší sociální podmínky. Význam mohou mít ztráty, dlouhodobé
konflikty, šikana, násilí, diskriminace, chronické onemocnění nebo
opakované přetížení.

Žádný z těchto faktorů sám o sobě neznamená, že se u mladého člověka
deprese rozvine. Stejná zkušenost působí na různé lidi odlišně
a depresivní obtíže se mohou objevit i bez jediné zřetelné události.

Pro zahájení pomoci proto není nutné nejprve nalézt jedno přesné
vysvětlení. Důležitější je porozumět tomu, co se s mladým člověkem
děje nyní. Prvním krokem často bývá klidný rozhovor.

Jak s dospívajícím o změnách mluvit

Rozhovor bývá snazší v klidné chvíli, kdy není potřeba současně
řešit konflikt, školní povinnost nebo trest. Dospělý může začít
konkrétním pozorováním, nikoli diagnózou či výčitkou.

Místo věty „Jsi poslední dobou hrozně líný“ může říci například:

„Všímám si, že už několik týdnů skoro nikam nechodíš, špatně spíš
a věci, které tě dřív bavily, tě teď nezajímají. Mám o tebe starost.
Jak ti poslední dobou je?“

Takové sdělení neurčuje, co musí dospívající cítit. Ukazuje však,
že si dospělý změn všiml, bere je vážně a je připravený naslouchat.

Pomoci mohou jednoduché a otevřené otázky:

• „Co je pro tebe teď nejtěžší?“
• „Jak dlouho se takhle cítíš?“
• „Je něco, co ti alespoň trochu ulevuje?“
• „Máš někoho, s kým o tom můžeš mluvit?“

Mladý člověk nemusí odpovědět hned. Někdy potřebuje čas, aby si
ověřil, zda rozhovor skutečně nebude následován kritikou, výslechem
nebo rychlým udílením rad. Odmítnutí prvního rozhovoru proto nemusí
znamenat, že o kontakt nestojí vůbec.

Je užitečné vyhnout se větám jako „nemáš žádný důvod být nešťastný“,
„jiní jsou na tom hůř“ nebo „musíš se prostě víc snažit“. Tyto výroky
mohou být vedené snahou povzbudit, mladý člověk je však může slyšet
jako zprávu, že jeho prožívání není oprávněné.

Naslouchání přitom neznamená souhlasit se vším, co dospívající říká
nebo dělá. Rodič může zachovat potřebné hranice a zároveň uznat,
že mladý člověk prochází něčím obtížným.

Když dospívající mluví o smrti nebo sebepoškozování

Pokud mladý člověk mluví o smrti, bezvýchodnosti, vlastní
bezcennosti nebo o tom, že by bez něj bylo ostatním lépe, je vhodné
reagovat přímo a klidně.

Dospělý se může zeptat:

• „Napadá tě někdy, že by sis ublížil?“
• „Přemýšlíš někdy o tom, že bys nechtěl žít?“
• „Máš představu nebo plán, co bys mohl udělat?“

Přímá otázka nevkládá člověku sebevražedné myšlenky do hlavy.
Může naopak otevřít prostor pro sdělení, které dospívající dosud
držel sám.

Důležité je vyslechnout odpověď bez zlehčování, zděšení nebo
výhrůžek. Každé sdělení o sebevražedných myšlenkách je potřeba
brát vážně.

Neznamená to, že při každé zmínce o smrti musí být automaticky
volána záchranná služba. Znamená to však, že mladý člověk nemá
zůstat bez podpory a situaci je potřeba podle její závažnosti včas
odborně posoudit.

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Odbornou konzultaci je vhodné zvážit, pokud změny trvají několik
týdnů, zhoršují se nebo významně ovlivňují školu, vztahy, spánek,
jídlo, zájmy či péči o sebe.

Není nutné čekat, až budou přítomny všechny možné příznaky. Není
také potřeba mít jistotu, že jde právě o depresi. Konzultace může
pomoci rozlišit, zda obtíže souvisejí s depresivním stavem, jinou
psychickou obtíží, tělesným onemocněním, užíváním návykových látek
nebo náročnou životní situací.

Prvním místem může být praktický lékař pro děti a dorost. Podle
povahy a závažnosti obtíží lze kontaktovat také dětského
a dorostového psychiatra, klinického psychologa nebo psychoterapeuta,
který pracuje s dospívajícími.

Školní psycholog či jiný pracovník školního poradenského pracoviště
může pomoci se zachycením obtíží, podporou ve škole a orientací
v dalším postupu. Pokud je však potřeba klinické nebo lékařské
posouzení, školní podpora je nenahrazuje.

Odborné vyšetření se nezaměřuje pouze na jednotlivé příznaky.
Zohledňuje jejich trvání, intenzitu, dopad na fungování, tělesný
zdravotní stav, rodinnou a školní situaci, užívání návykových látek
i případné riziko sebepoškození.

Součástí posouzení může být rozhovor s rodičem nebo jiným pečujícím
dospělým. Zároveň potřebuje dospívající přiměřený prostor mluvit
s odborníkem samostatně. Způsob zapojení rodiny se přizpůsobuje
věku, situaci a bezpečí mladého člověka.

Jak může odborná pomoc vypadat

Podoba pomoci závisí na věku, závažnosti obtíží, míře ohrožení,
rodinném prostředí a potřebách konkrétního dospívajícího.

Jednou z možností je psychoterapie nebo jiná psychologická léčba.
Může mladému člověku pomoci lépe porozumět vlastnímu prožívání,
hledat bezpečnější způsoby zvládání a postupně obnovovat fungování
v běžném životě. Podle situace může být důležitá také spolupráce
s rodiči, rodinná práce nebo podpora školy.

U závažnějších depresivních stavů může dětský a dorostový psychiatr
zvážit také léčbu antidepresivy. U nezletilých patří toto rozhodnutí
do odborné lékařské péče a vyžaduje pravidelné sledování účinku,
psychického stavu a případných nežádoucích reakcí.

Léky nejsou automaticky potřebné pro každého dospívajícího
a nepředstavují náhradu psychologické péče. Způsob léčby se volí
podle celkového stavu mladého člověka.

Pomoc také nemusí probíhat pouze v jednom prostředí. Podle potřeb
dospívajícího může být důležitá spolupráce rodiny, zdravotních služeb
a školy. Smyslem není mladého člověka všude kontrolovat, ale vytvářet
podmínky, v nichž se může bezpečně zotavovat a postupně se vracet
k běžnému fungování.

Kdy je potřeba pomoc bez odkladu

Některé situace není vhodné řešit pouze objednáním na běžný termín
za několik týdnů.

Bezprostřední pomoc je potřeba vyhledat zejména tehdy, když
dospívající:

• sděluje úmysl zemřít nebo popisuje konkrétní plán;
• se právě pokusil o sebevraždu nebo si závažně ublížil;
• má přístup k prostředkům, které chce použít;
• je pod vlivem návykových látek a nelze zajistit jeho bezpečí;
• ztrácí kontakt se skutečností, je silně zmatený nebo
  nezvladatelně rozrušený;
• odmítá tekutiny nebo jídlo způsobem, který může ohrozit jeho zdraví;
• se rychle zhoršuje a přítomný dospělý nedokáže zajistit jeho
  bezpečí.

Tyto projevy nemusejí být způsobeny depresí. V akutní chvíli je však
důležitější bezpečí než určení přesné diagnózy.

Při bezprostředním ohrožení není vhodné nechávat dospívajícího
samotného. Dospělý má zůstat s ním, pokud je to bezpečné, podle
možností omezit přístup k prostředkům, kterými by si mohl ublížit,
a přivolat pomoc.

V České republice lze při akutním ohrožení zdraví nebo života volat
zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155,
případně jednotné evropské číslo tísňového volání
112.

Na závěr

Deprese u dospívajících nemusí být na první pohled zřejmá. Může se
skrývat za podrážděností, únavou, stažením z kontaktu, poklesem
školního fungování nebo zdánlivou lhostejností.

Rodič ani jiný blízký dospělý nemusí umět přesně určit, co se děje.
Může si však změn všimnout, klidně je pojmenovat a dát mladému člověku
najevo, že na své trápení nemusí zůstat sám.

Pro první rozhovor ani pro odbornou konzultaci není nutná předem
stanovená diagnóza. Stačí, že obtíže přetrvávají, prohlubují se
nebo dospívajícímu výrazně komplikují každodenní život.