Proč při depresi chybí energie a motivace

Člověk může vědět, že by měl vstát, osprchovat se, odpovědět na zprávu
nebo dokončit jednoduchý úkol. Přesto zůstává sedět či ležet a nedokáže
začít. Ne proto, že by mu na věcech nezáleželo. Často si naopak velmi
dobře uvědomuje, co všechno by potřeboval udělat, a trápí ho, že toho
není schopen.

Zvenčí může taková situace působit jako pasivita, nerozhodnost nebo
nedostatek snahy. Při depresi však úbytek energie a motivace bývá
součástí širší změny psychického i tělesného fungování. Deprese může
ovlivnit náladu, spánek, soustředění, rozhodování, schopnost prožívat
zájem i zvládání každodenních činností.

Porozumět těmto obtížím neznamená omlouvat všechno, co člověk nedokáže,
ani se smířit s tím, že se jeho stav nemůže změnit. Pomáhá však odlišit
psychické obtíže od morálního hodnocení. Další tlak na výkon totiž
nemusí obnovit schopnosti, které jsou v dané chvíli oslabené.

Ztráta energie při depresi není jen běžná únava

Běžná únava zpravidla přichází po nedostatku spánku, fyzické námaze,
náročném dni nebo delším období přetížení. Člověk obvykle alespoň
přibližně ví, proč je unavený, a odpočinek mu může přinést úlevu.

Únava provázející depresi často působí jinak. Někdy je přítomná už po
probuzení, přestože člověk strávil v posteli dostatek času. Jindy se
dostaví po velmi malé námaze. Sprcha, příprava jídla, oblékání nebo
krátký telefonát mohou vyžadovat množství sil, které neodpovídá jejich
obvyklé náročnosti.

Nejde vždy jen o ospalost. Někteří lidé popisují tíhu v těle, celkové
zpomalení, vnitřní prázdnotu nebo pocit, že jim chybí síla k zahájení
pohybu. Činnost mohou zvládnout, ale stojí je podstatně více úsilí než
dříve. Ani po jejím dokončení nemusí přijít obvyklá úleva nebo
uspokojení.

K vyčerpání se navíc mohou přidat poruchy spánku, zpomalené myšlení,
nerozhodnost a obtíže se soustředěním. Část dostupné energie se potom
spotřebuje ještě před samotnou činností – při plánování, rozhodování
a snaze udržet pozornost.

Samotná únava však depresi nepotvrzuje. Může souviset také s tělesným
onemocněním, poruchou spánku, dlouhodobým přetížením nebo působením
některých léků. Psychické a tělesné obtíže se rovněž mohou překrývat.
Nově vzniklá, dlouhodobá nebo výrazná únava proto může vyžadovat také
lékařské posouzení.

Proč se při depresi vytrácí motivace

Motivace nevzniká pouze z vědomého rozhodnutí, že něco uděláme. Běžně
ji podporuje také očekávání, že nám činnost přinese určitý smysl,
úlevu, radost nebo pocit dokončení.

Při depresi se toto očekávání může oslabit. To, co člověka dříve těšilo
nebo mu připadalo důležité, najednou působí vzdáleně a bezbarvě.
Rozumově si pamatuje, že mu setkání s blízkými, hudba, pohyb nebo práce
na zahradě dříve pomáhaly. V přítomné chvíli si však nedokáže
představit, že by mu mohly něco přinést.

Omezená schopnost prožívat zájem nebo potěšení se označuje jako
anhedonie. Nemusí znamenat úplnou nepřítomnost emocí.
U někoho se projevuje především tím, že se na nic netěší. Jiný určitou
činnost uskuteční, její příjemný nebo smysluplný účinek je však mnohem
slabší než dříve.

Člověk proto může něco chtít na rozumové úrovni, ale neprožívá vnitřní
podnět, který by mu pomohl začít. Ví, že by měl zavolat blízkému člověku,
nedokáže však očekávat úlevu. Ví, že mu dříve pomáhala procházka, ale
její představa v něm nevyvolává zájem.

Rozdíl mezi tím, co by si přál dělat, a tím, k čemu se skutečně dokáže
odhodlat, může být velmi matoucí. Snadno pak dospěje k závěru, že mu
chybí vůle. Oslabené však mohou být právě procesy, které běžně pomáhají
převést záměr do jednání.

Proč mohou být obtížné i malé úkoly

Každodenní činnost nezačíná až pohybem těla. Nejprve je potřeba zaměřit
pozornost, vybrat postup, naplánovat jednotlivé kroky a udržet záměr
dostatečně dlouho, aby podle něj bylo možné jednat.

I příprava jednoduchého jídla zahrnuje několik drobných rozhodnutí.
Je potřeba zvolit, co si připravit, zjistit, zda jsou k dispozici
suroviny, vstát, uspořádat jednotlivé kroky a činnost dokončit.
Za běžných okolností velká část tohoto procesu probíhá téměř
automaticky. Při depresi se z něj může stát vědomá a vyčerpávající
práce.

Obtíže se soustředěním, pamatováním a rozhodováním patří mezi časté
projevy deprese. Člověk může dlouho zvažovat i málo významné možnosti,
protože žádná nepůsobí dostatečně správně. Jindy začne jednu činnost,
ztratí její nit nebo nedokáže určit první proveditelný krok.

U části lidí se objevuje také psychomotorické zpomalení. Pohyby, řeč
či reakce jsou pomalejší a člověk může mít pocit, jako by se pohyboval
proti odporu. Jiní lidé naopak prožívají neklid, který jim ztěžuje
soustředit se na jednu věc.

Náročnost úkolu proto nelze posuzovat pouze podle jeho délky nebo podle
toho, jak snadný připadá někomu bez podobných obtíží. Věta „Vždyť je to
jen jeden telefonát“ sice vystihuje rozsah činnosti, nikoli však
psychické úsilí potřebné k jejímu zahájení.

Proč nejde jednoduše o lenost

Slovo lenost obvykle vyjadřuje představu, že člověk něco udělat nechce,
přestože by toho byl schopen. Při depresi však mohou být omezené
schopnosti zahájit činnost, udržet pozornost, rozhodovat se a očekávat,
že vynaložené úsilí přinese nějaký výsledek.

Nečinnost navíc často není provázena lhostejností. Člověka může
znepokojovat, že nezvládá práci, domácnost, péči o sebe nebo kontakt
s druhými. Opakovaně myslí na své povinnosti a vyčítá si, že je odkládá.

Snaha přimět se k výkonu prostřednictvím výčitek ale nemusí přinést
více energie. Spíše zvyšuje napětí, stud a pocit selhání. Síly se potom
nespotřebovávají jen na samotný úkol, ale také na vnitřní boj se sebou
samým.

Rozdíl mezi neochotou a omezenou schopností nemusí být zvenčí vždy
patrný. Současně není vhodné každou pasivitu automaticky vysvětlovat
depresí. Podstatné je, aby hodnotící označení nenahrazovalo snahu
porozumět tomu, co se s člověkem skutečně děje.

Jak vzniká kruh nečinnosti a sebekritiky

Když člověku ubývá energie, přirozeně omezuje činnosti, které nejsou
bezprostředně nutné. Přestane chodit na procházky, odkládá setkání,
vzdává se koníčků a postupně může zvládat už jen nejnaléhavější
povinnosti.

Takové omezení krátkodobě působí jako ochrana před dalším vyčerpáním.
Současně však ubývá kontaktu s druhými, pohybu, pravidelnosti
a zkušeností, které dříve přinášely zájem nebo pocit dokončení.

Nedokončené úkoly se mezitím hromadí. Mohou připomínat další selhání
a posilovat přesvědčení, že člověk už nedokáže fungovat jako dříve.
Sebekritika zvyšuje psychickou zátěž, sama však schopnost jednat
obvykle neobnoví.

Vzniká tak kruh, ve kterém úbytek energie vede k omezení aktivity.
S menší aktivitou ubývají podpůrné zkušenosti, nálada se dále zhoršuje
a zahájení další činnosti je ještě obtížnější.

Na vztahu mezi aktivitou, vyhýbáním, životními okolnostmi a náladou
pracuje také behaviorální aktivace, jeden
z psychologických přístupů využívaných při léčbě deprese. Nejde jen
o doporučení, aby se člověk více zaměstnal. Postup vychází ze sledování
konkrétní situace a hledání činností, které jsou proveditelné,
smysluplné a odpovídají jeho současným možnostem.

Co může pomoci, když je energie velmi málo

Při výrazném vyčerpání nemusí být užitečné snažit se okamžitě vrátit
ke všemu, co člověk zvládal dříve. Příliš vysoký nárok může vést
k dalšímu nezdaru a posílit přesvědčení, že změna není možná.

Vhodnější bývá hledat krok, který je v dané chvíli skutečně
proveditelný. Jeho velikost se neurčuje podle toho, co by člověk měl
zvládat, ani podle toho, co zvládal před několika měsíci. Vychází
z jeho současné kapacity.

Zmenšit první krok

Úkol „uklidit byt“ může být příliš rozsáhlý a neurčitý. Dostupnějším
krokem je někdy odnést jeden hrnek, vyhodit odpadky z jednoho koše
nebo uvolnit malou část stolu.

Podobně „jít ven“ nemusí znamenat dlouhou procházku. Prvním krokem může
být obléknout se, otevřít okno, vyjít před dům nebo strávit venku
několik minut.

Smyslem není vydávat malý výkon za úplné řešení. Menší krok pouze
snižuje překážku mezi nečinností a zahájením pohybu.

Nečekat vždy na pocit chuti

Za běžných okolností často nejprve pocítíme chuť a potom jednáme.
Při depresi se určitá míra zájmu, úlevy nebo uspokojení někdy objeví
až během činnosti nebo po jejím dokončení.

Neznamená to, že se má člověk bez ohledu na svůj stav nutit k vysokému
výkonu. Může však být užitečné nepovažovat okamžitou nepřítomnost
motivace za jistý důkaz, že každá činnost bude zbytečná.

Výsledek nemusí být výrazný. Krátký pobyt venku náladu pravděpodobně
zásadně nezmění. Může však přinést kontakt s denním světlem, několik
minut mimo postel nebo zkušenost, že se podařilo uskutečnit malý záměr.

Rozlišovat mezi povinností, péčí o sebe a smysluplnou činností

Den složený pouze z povinností může dále posilovat pocit zátěže.
Podle aktuálního stavu lze hledat rovnováhu mezi několika oblastmi:

• základní péčí o sebe;
• drobnými úkoly, které snižují hromadící se zátěž;
• kontaktem s druhými lidmi;
• pohybem nebo krátkým pobytem venku;
• činnostmi, které dříve přinášely zájem, klid či pocit smyslu.

Ne každá aktivita musí být příjemná. Některá přinese spíše pocit
zvládnutí, menšího chaosu nebo zachování kontaktu s běžným životem.

Opřít se o jednoduchou strukturu

Při depresi může být vyčerpávající každý den znovu rozhodovat, co a kdy
udělat. Jednoduchá struktura snižuje množství rozhodování.

Opěrným bodem se může stát přibližně stejný čas vstávání, pravidelné
jídlo, krátký kontakt s blízkým člověkem nebo předem vybraná drobná
činnost. Plán nemá být dalším přísným měřítkem úspěchu. Slouží jako
orientace, ke které je možné se vracet.

Pokud se jeden krok nepodaří uskutečnit, neznamená to, že byl ztracený
celý den. Užitečnější než celkové hodnocení bývá hledat nejbližší další
proveditelnou možnost.

Přijmout praktickou pomoc

Podpora nemusí spočívat pouze v rozhovoru o pocitech. Někdy pomůže, když
někdo přinese jídlo, doprovodí člověka k lékaři, pomůže mu s telefonátem
nebo s ním zůstane při činnosti, kterou by sám obtížně zahájil.

Pomoc druhého by neměla přerůst v neustálé kontrolování ani
v automatické přebírání všech rozhodnutí. Užitečná bývá konkrétní
dohoda, která respektuje aktuální stav, důstojnost i možnost volby.

Malé kroky, pravidelný režim a podpora blízkých nejsou náhradou léčby.
Mohou však vytvořit podmínky, ve kterých je snazší odbornou pomoc
vyhledat a postupně se znovu zapojovat do běžného života.

Kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc

Odbornou konzultaci je vhodné zvážit, pokud nedostatek energie
a motivace přetrvává, opakovaně se vrací nebo významně zasahuje
do práce, studia, vztahů či péče o sebe.

Pozornost zasluhuje zejména situace, kdy se k vyčerpání přidává
dlouhodobě skleslá nebo prázdná nálada, ztráta zájmu, změny spánku
či chuti k jídlu, výrazná sebekritika, beznaděj nebo obtíže se
soustředěním. Jednotlivé projevy samy o sobě diagnózu neurčují.
Důležité jsou jejich trvání, souvislosti, závažnost a dopad na život.

Prvním místem může být praktický lékař, psycholog, psychoterapeut nebo
psychiatr. Lékařské vyšetření pomáhá posoudit, zda se na únavě nepodílí
tělesné onemocnění, porucha spánku nebo účinek užívaných léků.

Možnosti léčby se volí podle závažnosti obtíží, zdravotní situace,
předchozích zkušeností, potřeb a preferencí daného člověka. Mohou
zahrnovat psychoterapii, léčbu léky, jejich kombinaci nebo další formy
podpory. Žádný jednotlivý postup není automaticky vhodný pro každého.

Pokud se objeví myšlenky na sebevraždu, úmysl ublížit si, neschopnost
přijímat jídlo či tekutiny nebo jiné bezprostřední ohrožení zdraví,
není vhodné čekat na běžný termín konzultace. V takové situaci je
potřeba vyhledat neodkladnou zdravotnickou nebo krizovou pomoc
a nezůstávat sám.

Na závěr

Deprese nemusí oslabovat jen náladu. Může narušit také spojení mezi
záměrem a jednáním. Člověk pak ví, co by potřeboval udělat, ale chybí
mu energie, schopnost začít nebo očekávání, že jeho úsilí přinese něco
smysluplného.

Další tlak a sebekritika tuto překážku obvykle neodstraní. Větší význam
má porozumění tomu, co se děje, přizpůsobení jednotlivých kroků
současným možnostem a včasné vyhledání pomoci, pokud obtíže přetrvávají
nebo člověka výrazně omezují.

Obnovení energie nemusí začínat velkým rozhodnutím. Někdy začíná chvílí,
kdy člověk přestane své obtíže vnímat pouze jako osobní selhání
a připustí, že jde o stav, kterému lze porozumět a pro který existují
možnosti léčby a podpory.