Opakující se konflikty ve vztahu: proč se stejné hádky vracejí a co je udržuje

Některé partnerské hádky působí, jako by se stále vracely.
Jednou jde o domácnost, podruhé o společný čas, potřetí o peníze
nebo rodinu. Téma se mění, ale průběh zůstává nápadně podobný.

Jeden začne naléhat, druhý se brání. Jeden chce věc vyřešit hned,
druhý potřebuje rozhovor ukončit. Oba postupně reagují méně na
původní problém a více na to, co právě dělá ten druhý.

Takové opakování nemusí znamenat, že je vztah nutně nefunkční.
Někdy se nevrací stejný problém, ale především
způsob, jakým na sebe partneři během konfliktu reagují.

Výzkum partnerských vztahů ukazuje, že důležité není jen to,
o čem se lidé přou. Roli hraje také průběh neshody, chování
obou partnerů a způsob, jakým se jejich reakce navzájem ovlivňují.

Když se mění téma, ale průběh zůstává podobný

Představme si dvojici, která se dostane do sporu kvůli společnému času.

Jeden člověk má pocit, že spolu tráví málo času, a začne o změnu
intenzivně usilovat. Druhý rozhovor vnímá jako kritiku nebo tlak
a začne se bránit.

První si obranu vyloží jako neochotu problém řešit a začne své
argumenty opakovat důrazněji. Druhý má ještě silnější pocit,
že je kritizován, a rozhovor se snaží ukončit.

Po chvíli už spolu nemluví jen o společném čase. Jeden bojuje
s pocitem, že ho druhý neposlouchá. Druhý s pocitem, že ať řekne
cokoli, nebude to stačit.

Původní téma může nakonec ustoupit do pozadí. Podobný průběh
se přitom může objevit i při úplně jiném sporu. Proto někdy
nestačí vyřešit otázku, která konkrétní hádku spustila.

Širší souvislosti těchto procesů popisuje článek

Vztahy: co ovlivňuje jejich fungování a proč v nich vznikají obtíže
.

Konflikt může začít sám sebe udržovat

Při opakovaných hádkách bývá lákavé hledat jednu příčinu:
kdo začal, kdo reaguje nepřiměřeně nebo kdo by se měl změnit.

Partnerská interakce ale často funguje jako sled vzájemně
propojených reakcí. To, co udělá jeden člověk, ovlivní reakci
druhého. Jeho odpověď se potom stává novou situací, na kterou
reaguje první člověk.

Může tak vzniknout zpětnovazební smyčka:
kritika → obrana → silnější kritika → větší obrana
nebo třeba
snaha otevřít problém → stažení → větší naléhání → další stažení.

Longitudinální výzkum více než tří tisíc párů

ukázal, že častější konflikty, stahování se z komunikace a méně
konstruktivního jednání předpovídaly některé pozdější změny
ve vnímání vztahu. Současně se ukázaly i opačně orientované
souvislosti: to, jak lidé svůj vztah vnímali, souviselo
s některými jejich pozdějšími reakcemi v konfliktu.

Vztahový konflikt proto není vhodné chápat jako jednoduchý
řetězec jedné příčiny a jednoho následku. Některé procesy mohou
být obousměrné a navzájem se posilovat.

Každá reakce může z vlastní perspektivy dávat smysl

To je jeden z důvodů, proč může být opakující se konflikt tak
obtížné zastavit.

Člověk, který naléhá, může mít pocit, že se pouze snaží konečně
něco vyřešit. Člověk, který se brání, může mít pocit, že se
pouze chrání před nespravedlivou kritikou.

Člověk, který potřebuje rozhovor přerušit, se může snažit zabránit
další eskalaci. A člověk, který ho nechce nechat odejít, může mít
obavu, že se k problému už nikdy nevrátí.

Jednotlivé reakce mohou být z pohledu každého partnera pochopitelné.
Obtíž vzniká tehdy, když způsob, kterým jeden člověk situaci zvládá,
současně zesiluje právě tu reakci druhého, která mu vadí nebo
které se obává.

Vzorec se pak může udržovat, přestože ani jeden z partnerů takový
výsledek nechce.

Jeden známý příklad: naléhání a stažení

Jedním z nejvíce zkoumaných konfliktových procesů je situace,
kdy jeden partner více usiluje o rozhovor nebo změnu a druhý
se snaží komunikaci omezit či ukončit. Výzkum jej označuje jako
demand–withdraw.

Metaanalýza 74 studií zahrnujících 14 255 účastníků

zjistila souvislost tohoto vzorce s individuálními, vztahovými
a komunikačními výsledky.

Neznamená to ale, že jeden člověk je vždy „ten, kdo tlačí“,
a druhý vždy „ten, kdo utíká“. Role se mohou měnit podle tématu,
situace i toho, kdo právě usiluje o změnu.

A především: jde pouze o jeden z možných opakujících se procesů.
Některé páry se vzájemně kritizují. Jinde se konflikt rychle
mění v obhajování vlastních pozic. Někde oba rozhovor přeruší
a k tématu se už nevrátí.

Proto je užitečnější rozpoznávat
konkrétní průběh konfliktu než se snažit dvojici
přiřadit jednoduchou nálepku. Dynamice naléhání a odstupu se
podrobněji věnuje článek

Blízkost a odstup ve vztahu: proč jeden hledá kontakt a druhý potřebuje prostor
.

Nejde jen o to, jak často se pár hádá

Samotná existence neshod nevypovídá jednoduše o kvalitě vztahu.

Metaanalýza 64 studií zahrnujících 5 071 párů

rozlišovala několik typů chování během konfliktu. Nepřátelské
chování bylo robustně spojeno s nižší partnerskou spokojeností.
Stahování a projevy tísně vykazovaly menší souvislost, zatímco
konstruktivní řešení problémů a projevy blízkosti byly spojeny
s vyšší partnerskou spokojeností.

Důležitá tedy není pouze otázka „Hádáme se?“,
ale také „Co se mezi námi děje, když se neshodneme?“

Ani jednotlivou reakci však nelze automaticky označit za zdravou
nebo nezdravou bez znalosti situace. Význam chování může záviset
na tématu konfliktu, jeho závažnosti i širších podmínkách vztahu.

Do konfliktu vstupuje i život mimo vztah

Partnerské konflikty nevznikají ve vzduchoprázdnu. Do vztahu
vstupuje pracovní zatížení, finanční situace, péče o děti,
zdravotní obtíže, nedostatek času i další dlouhodobé nároky.

Česká longitudinální studie partnerské spokojenosti a konfliktů
během pandemie

sledovala souvislosti změn zaměstnání a pracovní nejistoty
s fungováním českých párů. Autoři nenašli jeden jednoduchý
a rovnoměrný dopad ekonomických obtíží na všechny sledované
vztahy; výsledky zahrnovaly také genderově rozdílné souvislosti.

Jde o specifická data z mimořádného období, a proto z nich nelze
vytvářet obecný obraz českých párů. Připomínají však důležitou věc:
vztahové procesy mohou být ovlivněny podmínkami, ve kterých lidé žijí.

Opakující se konflikt proto není vhodné automaticky vysvětlovat
jedinou vlastností jednoho partnera.

Proč někdy nestačí „lépe komunikovat“

Když se konflikt opakuje, častou radou bývá: „Musíte spolu lépe
komunikovat.“ Komunikace je důležitá. Problém však může být širší
než volba správných slov.

Pokud už lidé očekávají známý průběh konfliktu, mohou reagovat
nejen na konkrétní větu, ale také na to, co podle jejich zkušenosti
pravděpodobně přijde dál.

Otázka může být vnímána jako začátek kritiky. Vysvětlení jako
obhajování. Přestávka jako odmítnutí. Další otázka jako nátlak.

Proto může být užitečné nesledovat pouze co říkáme,
ale také co se mezi námi začne dít poté, co neshoda vznikne.
Samotné komunikaci se podrobněji věnuje článek

Komunikace ve vztahu: proč si někdy nerozumíme, i když se snažíme
.

Co může pomoci opakující se vzorec rozpoznat

Následující možnosti jsou praktickým rámcem pro orientaci.
Nejde o postup, jehož účinnost by byla zaručena pro každý pár.

Užitečné může být nejprve popsat konflikt jako sled událostí,
nikoli jako seznam chyb druhého člověka.

Místo „Ty mě nikdy neposloucháš“ zkusit zachytit například:
„Když mám pocit, že mě neposloucháš, začnu svůj názor vysvětlovat
důrazněji. Ty se potom začneš bránit a já mám ještě větší pocit,
že mě neslyšíš.“

Takový popis nemusí rozhodnout, kdo má v původním sporu pravdu.
Může ale ukázat, kde se konflikt začíná sám zesilovat.

Užitečné může být sledovat, co konflikt obvykle spouští, jaká bývá
první reakce každého z partnerů, co tuto reakci zesiluje, kdy se
původní téma ztrácí a zda existuje okamžik, ve kterém by bylo možné
reagovat jinak.

Někdy může pomoci rozhovor přerušit a vrátit se k němu později.
Přestávka však není totéž jako dlouhodobé odmítání komunikace.
Prakticky může být důležité dát najevo, že cílem je snížit napětí
a k tématu se skutečně vrátit.

Změnit proces neznamená ustoupit

Pokus změnit opakující se průběh konfliktu neznamená, že člověk
musí rezignovat na svůj názor, potřebu nebo hranici.

Stejně tak neznamená, že oba partneři nesou v každé situaci
stejnou odpovědnost.

Jde spíše o rozlišení dvou otázek:
Co potřebujeme vyřešit?
a
Co se mezi námi děje, když se to snažíme vyřešit?

Někdy může být obtížné dosáhnout dohody o první otázce, dokud se
stále opakuje stejný problém v té druhé. Změna pak nemusí začít
vyřešením celého sporu. Může začít rozpoznáním okamžiku, ve kterém
se známý průběh znovu rozbíhá.

Pokud konflikt souvisí především s tím, co je člověk ochoten
přijmout, odmítnout nebo za co převzít odpovědnost, může být
užitečné také téma

hranic ve vztazích
.

Kdy může být užitečná odborná pomoc

Pokud se konflikty opakují dlouhodobě, vedou k výraznému odcizení
nebo je pro partnery obtížné jejich průběh měnit, jednou z možností
je párová terapie.

Metaanalýza 58 studií zahrnujících 2 092 párů

zjistila po párové terapii zlepšení nejen v partnerské spokojenosti,
ale také v oblastech komunikace, emoční blízkosti a partnerského
chování. Studie zahrnuté do této metaanalýzy však pracovaly
výhradně s páry opačného pohlaví, což omezuje přenositelnost výsledků.

Individuální psychoterapie může mít jiný cíl. Může nabídnout prostor
pro porozumění vlastním reakcím, potřebám, hranicím a zkušenostem,
které člověk do vztahových situací přináší. To je praktický rámec
individuální terapeutické práce, nikoli tvrzení, že individuální
psychoterapie sama „opraví“ vztahový vzorec mezi dvěma lidmi.

Když už nejde jen o běžný partnerský konflikt

Pohled na konflikt jako na vzájemně se ovlivňující proces má
důležitou hranici.

Není vhodné jím vysvětlovat situace, ve kterých se objevuje násilí,
vyhrožování, zastrašování, systematické ponižování nebo kontrola
druhého člověka. V takové situaci může představa „společného
konfliktového vzorce“ zastřít zásadní rozdíl v odpovědnosti a bezpečí.

Prioritou je bezpečí ohroženého člověka. Při bezprostředním ohrožení
života, zdraví nebo majetku doporučuje

Policie České republiky

kontaktovat linku 158. Pomoc lidem ohroženým domácím násilím
poskytují také intervenční centra.

Opakující se hádka může být spíše proces než jeden nevyřešený problém

Když se ve vztahu vracejí podobné konflikty, může být užitečné
nesoustředit se pouze na jejich aktuální téma.

Někdy se opakuje především sled reakcí. To, co udělá jeden člověk,
vyvolá reakci druhého a ta následně zesílí původní reakci prvního.

Takový pohled neznamená, že oba lidé reagují stejně nebo nesou
v každé situaci stejnou odpovědnost. Pomáhá ale vysvětlit, proč
může být obtížné některé konflikty vyřešit pouze dalším opakováním
argumentů.

Důležitou otázkou proto někdy není jen
„O čem se zase hádáme?“, ale také:
„Co se mezi námi pokaždé začne dít, když se v něčem neshodneme?“