Co je psychosomatika? Jak souvisí psychika a tělo

Bolest zad, která se zhoršuje během náročného pracovního období. Sevřený
žaludek před důležitou událostí. Bušení srdce, přestože lékařské vyšetření
neodhalilo závažné onemocnění. Nebo dlouhodobá únava, kterou se nedaří
vysvětlit jedinou tělesnou příčinou.

Podobné zkušenosti zažil alespoň někdy téměř každý člověk. Tělo totiž
nefunguje odděleně od psychiky. Emoce, stres, způsob prožívání i dlouhodobé
životní zatížení ovlivňují činnost nervového, hormonálního a imunitního
systému. Stejně tak mohou tělesné obtíže výrazně zasahovat do psychické
pohody.

Právě vzájemnými souvislostmi mezi psychikou a tělem se zabývá
psychosomatika. Nejde o tvrzení, že jsou zdravotní obtíže
„jen v hlavě“. Psychosomatický přístup vychází z poznání, že lidské zdraví
ovlivňují biologické, psychické i sociální faktory, které se navzájem
propojují.

Porozumění těmto souvislostem může pomoci lépe pochopit vlastní obtíže
a někdy také otevřít další možnosti léčby. Psychosomatický přístup přitom
nenahrazuje lékařskou péči. Rozšiřuje ji o otázku, jak se do tělesného
prožívání promítá dlouhodobý stres, emoce, vztahy a celková životní situace
člověka.

Co je psychosomatika

Slovo psychosomatika vzniklo spojením řeckých slov psyché, tedy
duše nebo mysl, a sóma, tedy tělo. Samotný název vystihuje základní
myšlenku tohoto přístupu: člověka nelze rozdělit na oddělenou psychiku
a oddělené tělo. Obojí tvoří jeden vzájemně propojený celek.

Psychosomatika se zabývá tím, jak psychické prožívání ovlivňuje tělesné
funkce a jak naopak tělesný stav působí na psychiku. Nesnaží se všechny
obtíže vysvětlit stresem ani nehledá za každým onemocněním skrytý psychický
konflikt. Zkoumá širší souvislosti, které mohou přispívat ke vzniku,
udržování nebo zhoršování některých zdravotních potíží.

Moderní psychosomatický přístup vychází z
biopsychosociálního pohledu. Podle něj zdraví člověka
nevzniká působením jediné příčiny. Ovlivňuje je souhra biologických
předpokladů, psychického prožívání a sociálních podmínek.

Význam mohou mít například genetické dispozice, prodělaná onemocnění,
spánek, pohyb, dlouhodobý stres, způsob zvládání emocí, rodinné a pracovní
vztahy nebo náročné životní zkušenosti. Jednotlivé faktory se mohou
navzájem posilovat, oslabovat nebo měnit svůj význam v různých obdobích
života.

Psychosomatický pohled proto nehledá jednu univerzální odpověď. Snaží se
porozumět konkrétnímu člověku, jeho zdravotnímu stavu a okolnostem, ve
kterých se obtíže objevily.

Jak spolu souvisí psychika a tělo

Tělo a psychika spolu komunikují nepřetržitě, i když si to většinu času
vůbec neuvědomujeme.

Možná jste před důležitou schůzkou cítili zrychlený tep. Před zkouškou se
vám mohl sevřít žaludek, vyschnout v ústech nebo se objevit pocit, že se
nemůžete pořádně nadechnout. Tyto reakce nejsou náhodné. Ukazují, jak
rychle může psychické prožívání ovlivnit tělesné funkce.

Mozek neustále přijímá informace z okolí i z vlastního těla. Vyhodnocuje,
zda je situace bezpečná, náročná nebo ohrožující, a podle toho řídí činnost
nervového, hormonálního a dalších tělesných systémů.

Když mozek vyhodnotí situaci jako hrozbu, začne tělo reagovat téměř
okamžitě. Zrychlí se srdeční činnost, změní se dýchání, zvýší se svalové
napětí a organismus uvolní energii potřebnou k rychlé reakci. Trávení,
regenerace a některé další procesy mohou naopak dočasně ustoupit do pozadí.

Tato stresová reakce je přirozená a v krátkodobě náročných situacích
užitečná. Jakmile nebezpečí nebo zatížení pomine, měl by se organismus
postupně vrátit do klidnějšího stavu.

Potíž může vzniknout tehdy, když stres nepolevuje. Pokud člověk dlouhodobě
žije pod tlakem, pečuje o nemocného blízkého, prochází vztahovou krizí,
pracuje bez dostatečného odpočinku nebo se opakovaně setkává s nejistotou,
tělo nemusí mít dostatek prostoru k obnově.

Nervový systém pak může zůstávat ve zvýšené pohotovosti i ve chvílích, kdy
akutní nebezpečí nehrozí. Člověk může být unavený, ale současně se nedokáže
uvolnit. Hůře spí, svaly zůstávají napjaté a běžné tělesné podněty mohou
být vnímány intenzivněji.

Jak stres působí na organismus

Stres není pouze pocit v mysli. Jde o komplexní reakci celého organismu.
Ovlivňuje srdeční činnost, dýchání, trávení, svalové napětí, spánek,
hormonální regulaci i způsob, jakým vnímáme bolest.

Krátkodobé zatížení tělo obvykle zvládne bez dlouhodobých následků. Po
skončení náročné situace se aktivují procesy odpočinku a regenerace.
Jestliže však zátěž pokračuje týdny, měsíce nebo roky, návrat k rovnováze
může být stále obtížnější.

Dlouhodobě napjaté svaly mohou přispívat k bolestem zad, šíje nebo hlavy.
Změny v činnosti autonomního nervového systému mohou ovlivnit trávení,
srdeční rytmus nebo dech. Nekvalitní spánek snižuje schopnost organismu
regenerovat a může zvyšovat citlivost k bolesti.

Neznamená to, že stres automaticky způsobí určité onemocnění. Psychické
zatížení je obvykle pouze jedním z více faktorů. Může však ovlivnit, kdy
se obtíže objeví, jak intenzivně je člověk prožívá a jak dlouho
přetrvávají.

Jak vznikají psychosomatické obtíže

Psychosomatické obtíže zpravidla nevznikají podle jednoho univerzálního
scénáře. Častěji jde o postupný proces, ve kterém se propojují biologické
dispozice, psychické prožívání a dlouhodobé životní okolnosti.

Významnou roli může mít vrozená citlivost nervového systému. Někteří lidé
reagují na stres intenzivněji než jiní, podobně jako se lidé liší citlivostí
k bolesti nebo schopností regenerace. Důležité jsou také zkušenosti získané
během života a způsoby, kterými se člověk naučil zvládat strach, napětí,
konflikty nebo nejistotu.

Pokud organismus opakovaně čelí zátěži bez dostatečného odpočinku, může se
postupně měnit jeho reakce na běžné podněty. Nervový systém zůstává déle
aktivovaný, svaly se obtížněji uvolňují a některé tělesné funkce se pomaleji
vracejí do rovnováhy.

Nejde o selhání ani o známku osobní slabosti. Organismus se snaží člověka
chránit prostřednictvím mechanismů, které byly původně určeny pro
krátkodobé ohrožení. Pokud však pohotovost trvá příliš dlouho, může se sama
stát zdrojem dalších obtíží.

První projevy mohou být nenápadné. Objeví se občasná bolest hlavy, napětí
v ramenou, horší spánek nebo citlivější trávení. Pokud zatěžující okolnosti
přetrvávají, mohou být příznaky častější, intenzivnější nebo se začít
navzájem kombinovat.

Proč každý člověk reaguje jinak

Dva lidé mohou procházet podobnou situací a přesto ji prožívat zcela
odlišně. Jeden pociťuje především únavu, druhého bolí záda a třetí začne
trpět zažívacími obtížemi nebo bušením srdce.

Každý člověk představuje jedinečnou kombinaci genetických předpokladů,
zdravotního stavu, životních zkušeností, vztahového prostředí a naučených
způsobů reagování. Také jednotlivé části organismu mohou být různě citlivé.

U člověka, který při stresu opakovaně napíná svaly, se mohou častěji
objevovat bolesti zad, šíje nebo hlavy. U jiného může stresová reakce
ovlivňovat především trávení. Další člověk reaguje zrychleným tepem,
tlakem na hrudi nebo pocitem nedostatku vzduchu.

Psychika si tedy vědomě „nevybírá“ konkrétní orgán. Dlouhodobé zatížení se
může výrazněji projevit tam, kde je organismus z různých důvodů citlivější
nebo zranitelnější.

Psychosomatické obtíže nejsou „jen v hlavě“

Jedním z nejčastějších nedorozumění je představa, že psychosomatické
obtíže nejsou skutečné nebo že si je člověk vědomě vytváří.

Bolest, tlak na hrudi, bušení srdce, nevolnost, zažívací obtíže, závrať
nebo výrazná únava jsou reálné tělesné prožitky. Člověk je nepředstírá
a nemůže je jednoduše vypnout rozhodnutím, že na ně přestane myslet.

Také normální výsledky některých vyšetření neznamenají, že potíže
neexistují. Znamenají pouze, že se nepodařilo prokázat konkrétní poškození
orgánu nebo jiné onemocnění, které by příznaky plně vysvětlovalo.

Funkce tělesného systému může být změněná i bez výrazné strukturální změny,
kterou by bylo možné zachytit běžným vyšetřením. Roli může hrát způsob
regulace nervového systému, zvýšené svalové napětí, změněné dýchání,
citlivější vnímání tělesných podnětů nebo vzájemné působení více faktorů.

Psychosomatické vysvětlení neříká, že obtíže nejsou skutečné. Upozorňuje,
že jejich vznik a průběh nemusí být možné vysvětlit pouze jedním
tělesným nálezem.

Začarovaný kruh tělesných obtíží a obav

Některé obtíže se postupně udržují nejen původním zatížením, ale také
reakcemi, které na ně navazují.

Člověk například pocítí bušení srdce nebo tlak na hrudi. Přirozeně se
vyděsí a začne přemýšlet, zda nejde o závažné onemocnění. Obavy zvýší
celkové napětí, zrychlí dýchání a mohou ještě více zesílit vnímání
srdeční činnosti.

Silnější příznaky následně potvrzují pocit, že se děje něco nebezpečného.
Tím se zvyšuje strach a celý proces se opakuje.

Podobný kruh se může rozvinout u bolestí zad, hlavy, zažívacích potíží
nebo dlouhodobé únavy. Bolest vyvolává obavy, obavy zvyšují napětí a větší
napětí může bolest dále zesilovat.

To neznamená, že si člověk příznaky způsobuje sám. Jde o automatické
reakce nervového systému. Porozumění tomuto mechanismu však může pomoci
hledat způsoby, jak kruh postupně oslabovat.

Jaké obtíže mohou mít psychosomatickou souvislost

Psychosomatické souvislosti se mohou objevovat u celé řady tělesných
obtíží. Neexistuje jeden typický příznak, podle kterého by bylo možné
psychosomatický původ spolehlivě určit.

Často se setkáváme například s těmito projevy:

• opakované bolesti zad, šíje nebo ramen,
• bolesti hlavy a migrény,
• bolesti břicha a jiné zažívací obtíže,
• bušení srdce nebo tlak na hrudi,
• pocit nedostatku vzduchu,
• výrazná nebo dlouhodobá únava,
• svalové napětí,
• poruchy spánku,
• závratě nebo pocity nejistoty,
• vnitřní neklid a zvýšené tělesné napětí.

Všechny uvedené příznaky mohou mít také tělesnou příčinu. Samotná
přítomnost stresu proto není důkazem, že jde o psychosomatickou obtíž.
Nové, intenzivní nebo zhoršující se potíže je vždy potřeba nejprve
konzultovat s lékařem.

O možných psychických souvislostech má smysl uvažovat zejména tehdy, když
se obtíže opakují, mění se podle míry zatížení nebo přetrvávají navzdory
odpovídající léčbě a vyšetřením.

Co může obtíže udržovat nebo zhoršovat

Psychosomatické obtíže obvykle nevznikají následkem jediné události.
Častěji se na nich podílí více faktorů, které člověka zatěžují současně
nebo se postupně hromadí.

Významnou roli může mít chronický stres. Pokud člověk dlouhodobě funguje
pod tlakem, nemá dostatek odpočinku nebo stále odkládá vlastní potřeby,
nervový systém může zůstávat ve zvýšené pohotovosti.

Zátěž nemusí pocházet pouze z práce. Může souviset s péčí o blízkého
člověka, vztahovými konflikty, finanční nejistotou, nemocí, ztrátou,
rodičovstvím nebo dlouhodobým pocitem, že člověk musí všechno zvládnout
sám.

Obtíže může podporovat také nedostatek spánku, omezení pohybu, nepravidelný
denní režim nebo dlouhodobé přehlížení signálů únavy. U části lidí hraje
roli perfekcionismus, vysoké nároky na sebe nebo obtížné stanovování
hranic.

Důležité mohou být i emoce, pro které člověk nemá dostatek prostoru.
Smutek, strach, vztek nebo bezmoc nezmizí pouze proto, že je nemůžeme
projevit. Mohou se spojovat se zvýšeným svalovým napětím, neklidem,
vyčerpáním nebo dalšími tělesnými reakcemi.

Neznamená to, že každá nevyjádřená emoce způsobí nemoc. Dlouhodobý způsob
prožívání však může být jedním z faktorů, které ovlivňují celkové zatížení
organismu.

Proč se obtíže mohou vracet

Pro mnoho lidí bývá frustrující, když se obtíže po určitou dobu zmírní,
ale během dalšího náročného období se znovu objeví.

Návrat příznaků nemusí znamenat, že předchozí léčba selhala. Může ukazovat,
že se organismus znovu ocitl pod podobným tlakem nebo že stále přetrvávají
okolnosti, které jeho regeneraci komplikují.

Nervový systém si navíc může některé reakce postupně osvojit. Pokud se
určitý tělesný příznak opakovaně spojoval se stresem nebo strachem, může se
při podobné situaci aktivovat snadněji než dříve.

Člověk se může začít obávat samotného návratu obtíží. Pozorně sleduje tělo,
omezuje některé činnosti a snaží se vyhnout situacím, ve kterých se
příznaky objevily. Krátkodobě mu to může přinést úlevu, dlouhodobě však
může růst citlivost k tělesným podnětům i strach z nich.

Součástí léčby proto nebývá pouze zmírnění aktuálního příznaku, ale také
hledání způsobů, jak lépe zvládat zátěž, rozpoznat první známky přetížení
a postupně obnovovat důvěru ve vlastní tělo.

Podrobněji se této otázce věnuje článek

Proč se psychosomatické obtíže vracejí a co jejich návrat udržuje
.

Psychosomatika není alternativou k medicíně

Psychosomatický přístup nestaví psychiku proti tělu a psychoterapii proti
lékařské léčbě. Naopak předpokládá, že kvalitní péče může zahrnovat více
odborných pohledů současně.

Lékařské vyšetření pomáhá hledat nebo vyloučit tělesné příčiny. Podle
charakteru obtíží může být důležitá farmakologická léčba, rehabilitace,
fyzioterapie, úprava životosprávy nebo péče příslušného specialisty.

Psychoterapie může tuto péči doplnit tam, kde se na obtížích podílí
dlouhodobé napětí, úzkost, vyčerpání, náročné vztahy, traumatické
zkušenosti nebo opakující se způsoby reagování na stres.

Nejde tedy o volbu mezi lékařem a psychoterapeutem. U řady obtíží může být
nejvhodnější kombinace několika přístupů, které se navzájem doplňují.

Psychosomatický přístup nenahrazuje lékařské vyšetření. Nové,
nevysvětlené nebo závažné tělesné příznaky je vždy potřeba nejprve
konzultovat s lékařem.

Jak může pomoci psychoterapie

Pokud se na vzniku nebo udržování obtíží podílí také psychické zatížení,
může být psychoterapie jednou ze součástí léčby.

Jejím cílem není přesvědčit člověka, že jsou jeho obtíže psychické. Stejně
tak nejde o hledání viníka nebo jediné skryté příčiny. Psychoterapie nabízí
prostor pro porozumění tomu, jak člověk reaguje na zátěž, jak vnímá
signály vlastního těla a co mu pomáhá nebo naopak brání v návratu
k rovnováze.

V terapii lze zkoumat například dlouhodobé zdroje stresu, způsob zacházení
s emocemi, osobní hranice, vztahové konflikty, vysoké nároky na sebe nebo
obavy spojené se zdravotním stavem.

Důležitá může být také práce se začarovaným kruhem příznaků a strachu.
Člověk se postupně učí rozpoznávat automatické stresové reakce, lépe jim
rozumět a reagovat na ně způsobem, který nepřidává další napětí.

Psychoterapie může pomoci rozvíjet schopnost regulovat emoce, vnímat
vlastní potřeby a včas rozpoznat přetížení. Postupně se může měnit také
vztah k vlastnímu tělu: místo neustálého sledování, obav nebo boje se může
objevovat větší pocit bezpečí a porozumění.

Výsledek terapie nelze předem zaručit a ne všechny tělesné obtíže
psychoterapií vymizí. U části lidí však může dojít ke zmírnění příznaků,
snížení jejich četnosti nebo k tomu, že je dokážou zvládat s menším
strachem a omezením.

Co můžete udělat sami

Prvním krokem nemusí být okamžitá a zásadní změna života. Užitečné může být
začít si všímat, kdy se obtíže objevují a co jim předchází.

Někomu pomůže sledovat souvislost mezi příznaky, spánkem, pracovním
zatížením, konflikty nebo nedostatkem odpočinku. Nejde o hledání důkazu,
že jsou obtíže psychické, ale o lepší porozumění vlastnímu organismu.

Podle zdravotního stavu může být užitečný pravidelný pohyb, stabilnější
denní režim, dostatek spánku a vědomé zařazování chvílí, ve kterých tělo
nemusí podávat výkon. Důležitá může být i možnost otevřeně mluvit o tom,
co člověka dlouhodobě zatěžuje.

Pokud se příznaky vracejí, výrazně omezují každodenní život nebo vyvolávají
silné obavy, není nutné zůstávat na jejich zvládání sám. Vhodným krokem
může být konzultace s lékařem, psychoterapeutem nebo jiným odborníkem podle
povahy obtíží.

Kdy vyhledat lékaře

Nové, intenzivní nebo výrazně se zhoršující tělesné obtíže by měl vždy
posoudit lékař. Psychosomatické souvislosti nelze bezpečně určit pouze
podle toho, že člověk prochází stresem.

Bez odkladu je potřeba vyhledat zdravotní pomoc zejména při náhle vzniklé
nebo silné bolesti na hrudi, výrazných dechových obtížích, poruše vědomí,
ochrnutí, náhlé poruše řeči, neobvyklém krvácení nebo jiném akutním
zhoršení zdravotního stavu.

Lékařské vyšetření je důležité také u déletrvajících bolestí, nevysvětlitelného
hubnutí, opakovaných kolapsových stavů, krve ve stolici, dlouhodobých
zažívacích obtíží nebo dalších příznaků, které se nově objevily či mění.

Teprve po odpovídajícím posouzení zdravotního stavu je možné bezpečněji
uvažovat o tom, zda se na přetrvávání obtíží podílejí také psychické
a životní faktory.

Kdy může být vhodná psychoterapie

Psychoterapii lze zvážit nejen tehdy, když lékařská vyšetření nenajdou
jednoznačné vysvětlení. Může být užitečná i současně s léčbou známého
tělesného onemocnění, pokud nemoc přináší dlouhodobý stres, strach,
bezmoc nebo výrazné omezení běžného života.

Konzultace s psychoterapeutem může dávat smysl například tehdy, když:

• se obtíže opakovaně vracejí,
• jejich intenzita výrazně kolísá podle psychického zatížení,
• dlouhodobě prožíváte napětí, úzkost nebo vyčerpání,
• příznaky vyvolávají silné obavy o zdraví,
• kvůli obtížím omezujete stále více běžných činností,
• procházíte náročným životním obdobím,
• máte pocit, že vaše tělo zůstává neustále ve střehu.

Není nutné předem vědět, zda jsou obtíže „dost psychické“. Úvodní
konzultace může sloužit právě k tomu, aby člověk společně s odborníkem
posoudil, zda pro něj může být psychoterapie v dané situaci užitečná.

Časté otázky o psychosomatice

Mohou být obtíže psychosomatické, když jsou vyšetření v pořádku?

Ano, je to možné. Normální výsledky vyšetření neznamenají, že obtíže nejsou
skutečné. Znamenají pouze, že se nepodařilo prokázat konkrétní tělesné
onemocnění, které by je plně vysvětlovalo. Pokud potíže přetrvávají, může
být užitečné zkoumat také fungování nervového systému, psychické zatížení
a životní souvislosti.

Znamená psychosomatika, že si nemoc způsobuji sám?

Ne. Psychosomatický přístup člověka neobviňuje. Tělesné reakce na stres,
strach nebo dlouhodobé přetížení probíhají z velké části automaticky.
Člověk si je vědomě nevolí a nemůže je jednoduše zastavit silou vůle.

Je psychosomatika uznávanou součástí medicíny?

Psychosomatická medicína navazuje na biopsychosociální pohled na zdraví,
který bere v úvahu biologické, psychické a sociální faktory. Nejde
o alternativu k medicíně, ale o rozšíření pohledu na vznik, průběh
a léčbu zdravotních obtíží.

Mohou psychosomatické obtíže úplně zmizet?

U některých lidí mohou příznaky výrazně ustoupit nebo vymizet. U jiných
dochází především ke snížení jejich intenzity, četnosti nebo dopadu na
každodenní život. Výsledek závisí na charakteru obtíží, zdravotním stavu,
délce jejich trvání i možnostech ovlivnit faktory, které je udržují.

Pomůže psychoterapie odstranit všechny tělesné příznaky?

Ne vždy. Psychoterapie není univerzální léčbou všech tělesných obtíží.
Může však pomoci snížit stres, změnit způsob reagování na příznaky,
zpracovat dlouhodobou psychickou zátěž a u části lidí přispět také ke
zmírnění tělesných potíží.

Znamená psychosomatická obtíž, že potřebuji psychiatra?

Ne nutně. Vhodný postup závisí na charakteru obtíží. Péče může zahrnovat
praktického lékaře, odborného specialistu, fyzioterapeuta, psychologa,
psychoterapeuta nebo psychiatra. Jednotlivé formy pomoci se mohou podle
potřeby kombinovat.

Psychika a tělo tvoří jeden celek

Psychosomatika nepřináší jednoduché vysvětlení všech zdravotních obtíží.
Připomíná však důležitou skutečnost: člověk není souborem oddělených orgánů
ani pouze psychikou. Tělo, emoce, myšlení, vztahy a životní zkušenosti se
neustále vzájemně ovlivňují.

Někdy nestačí zaměřit se pouze na samotný příznak. Užitečné může být
podívat se také na okolnosti, ve kterých se objevil, na dlouhodobé zdroje
napětí a na způsob, jakým organismus reaguje na zátěž.

Tělesné obtíže přitom není potřeba zpochybňovat ani jim hledat rychlé
psychologické vysvětlení. Smyslem psychosomatického přístupu je rozšířit
možnosti porozumění a léčby, nikoli nahradit jednu zjednodušenou odpověď
jinou.

Porozumění souvislostem mezi psychikou a tělem může být prvním krokem
k tomu, aby člověk přestal se svým organismem bojovat a začal jeho signály
vnímat jako důležitou informaci. Někdy právě tento širší pohled umožní
hledat cestu, která respektuje člověka jako celek.